Tehdy stačilo opravdu málo a šumperský fotbal byl vhozen do jámy a zahrnut buldozéry. Na jaře roku 2001 sestoupil Šumperk z divize a prožíval klinickou smrt. Hráči se rozprchli, mládež živořila, klubová pokladna vykazovala nemalé manko.

Hodně důvodů k tomu, aby se jinde nejpopulárnější sport stal černou ovcí mezi ostatními odvětvími.

Hrací plocha připomínala trávník jen vzdáleně

„Já si na to dobře pamatuji. Oslovili mě bývalí spoluhráči z dob, kdy jsem hrával fotbal za šumperský dorost. Prý, jestli bych jim nepomohl postavit klub na nohy. Kývl jsem, ale co jsem pak viděl, to se nedá popsat. Po měsíci jsem toho měl plné zuby a chtěl jsem od toho utéct,“ říká Vladimír Dostál, místní podnikatel a dnes místopředseda šumperského fotbalového klubu a zároveň jeden z jeho mecenášů.

A Dostál pokračuje: „V pokladně bylo mínus, mužský tým v troskách, dorostenci snad ani neexistovali, pár mládežnických týmů v A třídě. Důvěra veřejnosti, města i sponzorů na bodu mrazu.“

K tomu katastrofální zázemí. „Na hlavní ploše něco, co vzdáleně připomínalo trávník, jediná tréninková plocha ze škváry, kterou máme všichni, kdo šumperským fotbalem prošli, navždy zadřenou do loktů a do kolen,“ pokračuje Dostál.

Sponzor: V šumperský fotbal mám důvěru

 

Ten tehdy naštěstí neutekl a díky němu i řadě ostatních nadšenců a dříčů mohl teď šumperský fotbal před fotoaparáty novinářů zamávat dresem s logem nového generálního partnera.

„Bylo to stejné, jako v jiných profesích, vsadili jsme na poctivou práci. Dnes máme všechny mládežnické týmy po ročnících, bojujeme o divizi, ale především se vrací důvěra fanoušků,“ říká Dostál.

To potvrzuje i Josef Vymazal ze společnosti SAN-JV, která je novým generálním partnerem šumperského fotbalu. „Práci funkcionářů šumperského fotbalu sleduji už dlouho a mám v šumperský fotbal takovou důvěru, že klubu mimo jiné dáváme i naše jméno.“

Klub: Chceme zlepšit podmínky pro diváky

Za ty roky, kdy Šumperk spadl z divize, se ale nezměnil jen klub samotný, ale i prostředí, ve kterém působí. Místo škváry je moderní trávník třetí generace, výrazně se zlepšil i přírodní trávník na hlavní ploše Tyršova stadionu, diváci se těší z moderních tribun za desítky milionů korun.

„Ve výhledu je i další přírodní trávník, rádi bychom také v areálu Tyršova stadionu viděli hřiště s nafukovací halou. Jenom za pronájmy tělocvičen zaplatíme za rok skoro sto tisíc korun, halu bychom proto jistě finančně utáhli,“ vysvětluje Bořivoj Bartoš, předseda klubu, který nyní nese jméno FK SAN-JV Šumperk.

Plánů má vedení fotbalového klubu hodně. Třeba, jak zlepšit podmínky pro fanoušky.

„Je nepříjemné, že přijdete na stadion, hraje se zápas, ale nijak nezjistíte, kdo hraje, kolik to je a jaká je minuta. Chybí informační tabule a stále se nedaří to vyřešit, neboť je to poměrně drahá záležitost,“ konstatoval Bartoš.

Původně měla být tabule s ukazatelem skóre součástí rekonstrukce tribun Tyršova stadionu, jak ale bývá ve zdejších zemích zvykem, vize a realita se poněkud lišily.

„Ale pracujeme na tom a určitě se to vyřešit podaří,“ dodává Bartoš.

Divize? Nejpozději za rok

Podle představitelů klubu se nejpozději za rok bude v Šumperku slavit postup do divize, pak se nevylučuje ani boj o Moravskoslez­skou ligu.

„Letos máme na první místo poměrně velkou ztrátu, i když ne nepřekonatelnou. Ale v příští sezoně už bude cíl jednoznačný, postup do divize,“ tvrdí Dostál.

„A liga? Není to vyloučeno, stadion v Šumperku a v podstatě i podmínky na ligu máme, nebudeme se postupu bránit. Myslím si, že to zvládneme i finančně,“ uvádí Dostál.

Ovšem liga, to je přeci jen pro šumperské fotbalové příznivce hudba budoucnosti, i když možná nepříliš vzdálené.

Bossové šumperského klubu teď mají před sebou jiné povinnosti. „Chlapi, pojďte, musíme se domluvit, jak budou vypadat nové dresy pro mládežnické týmy,“ nahání své kolegy do práce Vladimír Dostál.