Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Ležel jsem ve vaně, když zapípala chůvička mojí osmiměsíční dcery. Lekl jsem se, že třeba přestala dýchat, rychle jsem vyskočil z vany, uklouzl jsem, spadl na odpadkový koš a pořezal si chodidlo,“ říká Miroslav Knápek.

Nečekané a neuvěřitelné zranění nakonec fotbalista odskáče zhruba týdenní absencí, Šumperk už zaplatil v neděli v přímém souboji třetího s druhým těsnou porážkou 1:0.

„Sledoval jsem zápas z tribuny a odtrpěl jsem ho. Je to vážně jednodušší absolvovat utkání na hřišti, než jako divák na tribuně. Když jsem sledoval ty naše obrovské gólové šance…“

Nešikovnost při hygieně by měla šumperského obránce či záložníka zastavit snad jednom na týden, v sobotu by už rád nastoupil ve Velkých Karlovicích. „Už můžu běhat v teniskách, do soboty bych měl být úplně v pořádku,“ říká hráč.

To předchozí zranění ho stálo osm měsíců fotbalového života a následky si nese dodnes.

Při práci mi lano namotalo ruku a přišel jsem o dva prsty. Kvůli tomu teď nosím při zápasech takovou ortézu, abych měl dlaň nataženou. Byla to tehdy desetinka sekundy, smůla,“ vysvětluje Knápek.

Ten na hřišti udivuje svou rychlostí i obratností. V civilním životě ale asi jeho pohybové schopnosti nefungují.

„To bych neřekl, jenom si teď dám při hygieně větší pozor. Nebo se už nebudu koupat, jenom se budu sprchovat,“ směje se Miroslav Knápek.