Devatenáctiletý hokejista pochází ze Záhřebu, hlavního města Chorvatska, kde sídlí také nejznámější klub Medveščak, hrající Kontinentální ligu s elitními evropskými celky.

Na české scéně začal rozvíjet mladý zadák své hokejové dovednosti ve Vítkovicích, kde působí od mladšího dorostu. Během letošní sezony si následně připsal svou premiéru v mistrovských zápasech mužů ve WSM lize, když momentálně je stabilním článkem obrany šumperského Salithu.

Jak se vlastně hokejista z Chorvatka, kde hokej nemá takové renomé, dostane do České republiky, ve které je naopak tento sport společně s fotbalem číslo jedna?

Když jsem začínal, chtěl jsem někde hrát kvalitní hokej. Do České republiky jsme často jezdili na turnaje, navíc měli českého trenéra, který tady znal pár lidí. Všimli si mě ve Vítkovicích a nabídli, jestli nechci přijít na zkoušku a nakonec jsem u vás zůstal.

Kolik sezon už působíte v českých soutěžích?

Tohle je moje šestá sezona.

Vzpomenete si na své první dojmy po příchodu do Vítkovic?

(smích) Hlavně jsem neuměl ani slovo česky, s řečí jsem měl docela problémy a musel se naučit, ale už jsem si za tu dobu zvykl a jsem tady skoro jako doma. (Rozhovor pro Deník pak zvládl plynulou a perfektní češtinou – pozn. aut.).

Můžete porovnat rozdíly mezi Chorvaty a Čechy?

Těžko porovnávat. Doma mám plno přátel, tady zase kamarády hlavně kolem hokeje a nikoho dalšího příliš neznám. Ale lidi jsou lidi, těch rozdílů tam moc není (úsměv).

Když se řekne Chorvatsko, každý si představí hlavně prosluněné pláže, moře a fotbal. Jakou popularitu má ve vaší zemi lední hokej?

Nejznámější je v Chorvatsku Medveščak Záhřeb, který hraje KHL, předtím působil v rakouské lize a zejména v začátcích bylo pokaždé vyprodáno. V současnosti ale už jsou návštěvy na zápasy nižší. Chorvatskou ligu pak hrají čtyři týmy společně se Srbskem a Slovinskem, trénuje a hraje se třeba jen jednou týdně a soutěž není moc sledovaná, takže tady to kluci hrají spíš pro radost.

Česká republika má svého Jaromíra Jágra, kdo je největší hokejovou hvězdou v Chorvatsku?

Asi nejlepším z Chorvatů, co kdy hrál hokej, je Borna Rendulič. Minulý rok podepsal smlouvu s Coloradem a letos hraje v zámoří na farmě. (Rendulič nastupuje v AHL za tým San Antonio Rampage, kde je jeho spoluhráčem český gólman Roman Will – pozn. aut.).

Vy pocházíte ze Záhřebu, hokejově jste se zdokonaloval ve Vítkovicích, teď nastupujete za Šumperk. Co vás přivedlo do sestavy Draků?

Vítkovice mi jednou prostě zavolaly, že mají v Šumperku o mě zájem, abych tam jel odehrát pár zápasů. Trenérům jsem se prý líbil a měl bych tady zůstat do konce sezony.

Je vám devatenáct let. Druhá nejvyšší soutěž mužů v České republice tedy pro vás musí být výzva.

Určitě jsem moc rád, že mohu pravidelně hrát chlapský hokej, hodně mi to dává a chci se co nejvíce naučit.

Jaký máte hokejový cíl do budoucna?

Tak hlavně bych si rád zahrál českou extraligu a pak se uvidí, co bude dál. Prostě se chci postupně posouvat výš.

Před Vánocemi vaše jméno v sestavě Draků několik zápasů chybělo, protože jste plnil reprezentační povinnosti u chorvatské reprezentace. Jak zvládáte cestování?

Bylo to trochu náročné. V Litvě jsme hráli mistrovství světa dvacítek divize 2A. Loni jsme do této skupiny postoupili a letos tedy byl hlavní cíl záchrana, což jsme splnili, takže spokojenost. Jen bych si teď přál, aby přišla pozvánka i do seniorské reprezentace.

A pokud budete hodnotit své dosavadní účinkování ve WSM lize?

Jsem spokojený, ale vždycky to může být lepší. Třeba už bych mohl konečně dát nějaký gól, abych se taky zapsal do statistik (úsměv).

Kolikrát během roku se vlastně dostanete domů do Chorvatska?

Těch příležitostí moc není, většinou jenom o Vánocích a pak po sezoně na měsíc nebo dva, kdy si zajedu k moři a následně se zase vracím zpátky na přípravu do České republiky.