Aleši, vzpomenete si, kdy jste dal naposledy jako obránce dva góly v jediném utkání?

No, já už jsem dal i čtyři, kdysi právě v Uničově (úsměv). Ale za Šumperk to bylo tuším na ledě Přerova. Těch zápasů bylo spousta, dneska to taky vyšlo. Je hlavně důležité, že jsme vyhráli, protože jsme příliš ideálně nehráli.

Jak moc bylo pro vás utkání s Uničovem prestižní? V tomto klubu jste dlouho působil. Byla nějaká speciální příprava.

To určitě ne. Už je to dlouho, co jsem v Uničově hrál. Trochu to se mnou ještě hýbe, ale nějakou nervozitu dávno necítím. Žádný z hráčů, se kterými jsem nastupoval, tam už nepůsobí. Znám jenom vedoucího mužstva a kustoda.

Co nakonec rozhodlo o vítězství Šumperka nad Uničovem? Střetnutí bylo dost divoké, padlo dvanáct gólů.

Naše proměněné šance a především výborný Pavel Maláč. Ve druhé třetině jsme soupeře zbytečně pustili do řady šanci, ale naštěstí je Malage vychytal. Znovu však říkám, že hokej z naší strany nic moc.

Na začátku druhé části vedli Draci již 5:1 a schylovalo se k debaklu, nepadlo na mužstvo potom určité uspokojení? Rázem to vypadalo, že každý chce útočit a nikdo nechce bránit.

Těžko říct. Opravdu nevím, čím to bylo. Nepodali jsme celkově ideální výkon, ale tři body se počítají.

MIROSLAV PERGL