Akce, na které se rodí nejmladší reprezentační hokejové výběry, tedy národní týmy do šestnácti let.

Finálový souboj Moravskoslezského kraje s výběrem Hlavního města Prahy (ten finále vyhrál 4:1) sledoval kromě hokejových manažerů a skautů i viceprezident Českého svazu ledního hokeje Miloslav Šeba.

Základní skupiny turnaje se odehrály v Uničově a ve Šternberku. Především tam je zimní stadion v dost tristním stavu. Není to vůči hráčům kruté, přivést je do takového zázemí?
Ale vůbec ne. Já byl na podobných akcích například v Kanadě a asi se budete divit, ale tam se hrálo třeba na zimáku, který neměl ani plexiskla, ani sítě místo plexiskel, ale pletivo. Bylo to v končinách, kde žijí snad jen Indiáni, zapadákov. A přijeli tam všichni z kanadského hokejového svazu, i repretrenéři.

To se vážně nechce věřit.
A víte proč to dali to takového místa? Ze stejného, z jakého třeba my pořádáme turnaj krajů ve zmíněném Šternberku. Je to propagace hokeje. Nejde nám o to, aby si kluci zahráli na krásném stadionu, chceme oživit hokej v místech, kde třeba je nutné pomoci s propagací hokeje. Přitáhne to na zimák místní manažery, místní politiky…

A ti se zastydí, v jakém stavu mají zimní stadion.
Ale třeba ano, také to může mít tento efekt. Není to sice ten hlavní důvod, proč se turnaj krajů snažíme pořádat i jinde než v hokejových centrech, ale motivem akce je podpora mládežnického hokeje.

Ten jistě podpořit potřebuje, stále se diskutuje o ústupu českého mládežnického hokeje z pozic, na které byl před pár lety zvyklý. Už tušíte proč ustupuje?
To je velmi těžká otázka a dá se o tomhle tématu vykládat opravdu zeširoka. Jedním z faktorů je, že příliš mnoho hráčů odchází v mladém věku za oceán. Jsme země, která má v Kanadě a ve Státech nejvíce juniorů.

Ale tuhle možnost mají i Finové, Švédové, ale nějak je to neničí.
Tam je jiná situace. Třeba Finové z nějakých důvodů neodcházejí pryč, nebo ne tak masově jako u nás.

A mají solidní systém sportovních tříd, něco, co se tady kdysi zrušilo a už se to pak moc nepodařilo nastartovat.
Hm, musíme si přiznat, že generace Holíků, pak Dopitů nebo Hašků a nakonec Jágrů byla produktem sportovních tříd. Jenže to byla poněkud jiná doba. Hokej závisí na tom, jak se k němu postaví rodiče malých kluků. A dnes mají spoustu jiných možností a lákadel. A často se nemají k hokeji jak dostat.

To myslíte jak?
Třeba ve zmíněném Finsku mají dvakrát více zimních stadionů, než máme my. Mohou trénovat více, navíc mají přírodní podmínky takové, že mají mnoho dní v roce přírodní led. Kde kdo tam umí bruslit, kluci dvakrát denně trénují, pak mohou hrát hokej neorganizovaně na plácku, kterých tam je spousta. Letos se u nás dalo bruslit na přírodním ledě pár dní. Máme nesrovnatelné podmínky se Skandinávií.

Co s tím? Více zimních stadionů? Zařadit výuku bruslení do osnov základní školy?
To nejsou špatné nápady, určitě by to pomohlo, ale buďme realisté. Zatím hokejový svaz podporuje mládežnický hokej třeba tím, že klubům poskytuje část výstroje pro začátečníky, především brusle a helmy, ostatní výstroj není v začátcích nutná. Organizují se turnaje v minihokeji, čím dál více klubů velmi dobře organizuje nábory nováčků. I tohle je dobrá cesta.

Šumperský hokej letos poprvé pořádal finálový turnaj krajských výběrů. Vy jste jich absolvoval řadu. Jak vnímáte ten šumperský?
Jak to říct, aby to nevypadalo servilně. Organizace celého turnaje, i v Uničově a Šternberku, kde se hrály základní skupiny, byla super. A v Šumperku jsem ze všeho nadšen. Opravdu je to asi nejlepší turnaj, který jsem navštívil. Ze setkání s pořadateli a lidmi, kteří se v Šumperku kolem turnaje výběrů pohybují, jsem opravdu nadšen. Určitě pak musím zmínit prezidenta šumperského hokeje a šéfa krajského hokejového svazu Vladimíra Velčovského, který byl šéfem organizačního výboru turnaje. Zvládl to opravdu výborně.