Nad jeho startem na ledě, kde s hokejem začínal, přesto ještě těsně před zápasem visel otazník, kvůli zdravotním obtížím.

„Měl jsem nějaké zažívací problémy. Přijel jsem dřív s tím, že se tady podívám po okolí, ale místo toho jsem den před zápasem proležel s kbelíkem u postele," říká s hořkým úsměvem Petr Jurča.

Nakonec ale musíte být rád, že se vám podařilo duel proti Šumperku absolvovat. Hodonín výhrou na nájezdy ukončil svou neúspěšnou sérii na hřištích soupeřů.

Za tohle jsem určitě rád, nechci se na nic vymlouvat, ale pro mě to bylo opravdu náročné. Šel jsem na rozbruslení s tím, že to zkusím, ale na rovinu, po první třetině jsem se modlil, ať už je konec. Odhodlání však bylo silnější, chtěl jsem si zápas se Šumperkem prostě užít, mám tady plno známých a kamarádů.

V prodloužení jste dokonce jel sám na gólmana a mohl zápas rozhodnout.

To by byla opravdu třešnička na dortu (úsměv). Ale já se ve všech zápasech pořád snažím tlačit do brány, do zakončení. Už v první třetině jsem tam trefil tyčku. To prodloužení tři na tři je docela vabank a vzniká v něm plno mezer v obraně. Co k tomu dodat, nedal jsem velkou šanci, naštěstí jsme pak zápas rozhodli v penaltovém rozstřelu.

Ve 2. lize máte dlouhodobě pověst střelce. Dá se pak letošní vstup do soutěže považovat za zatím váš nejlepší. Před zápasem s Draky byla vaše vizitka dvanáct zápasů – dvanáct gólů.

Abych řekl pravdu, tak ty statistiky moc nesleduji, ale všechno se to odvíjí ze hry. Na Technice, kde jsem působil minulý rok, se hrálo především z defenzivy, Hodonín naopak hraje více do útoku, snažíme se hodně bruslit, máme výborně poskládanou první lajnu, bodově se prosazuje i druhý útok. Když jsme v tlaku, dokážeme z toho něco vytěžit. Ty góly jsou potom hlavně zásluha mých spoluhráčů, kteří mi dokáží vypracovat šance.

Berete stále souboje proti Šumperku prestižněji než jiná utkání?

Už je to dlouhá doba, co jsem ze Šumperku odešel, takže bych neřekl prestižněji, ale chci si zápasy proti Drakům hlavně užít, protože jsem přijel přece domů. Loni, když jsem dorazil s Třebíčí, byl jsem z toho více nervózní, byl to návrat po delší době. Teď jsem zase o rok starší a zkušenější, takže už mi to ani tak nepřišlo.

Jaké byly vlastně ohlasy při předchozím utkání Hodonína se Šumperkem? V prvním vzájemném duelu se vám podařilo popravit „své Draky" čtyřmi góly.

Tam mi to prostě sedlo (úsměv). Před zápasem by mě asi nic takového nenapadlo, že se mi takto zadaří.

Kdysi dávno jste se v jednom z rozhovorů vyjádřil, že v Šumperku jsou moc tvrdé mantinely a nárazy při soubojích opravdu bolí. Co tedy nyní říkáte na opravenou ledovou plochu zimního stadionu, kde jste začínal s hokejem?

Mantinely i nová plocha jsou opravdu výborné, vše vypadá moc hezky, jen ty puky se teď trochu víc odráží. Udělali to dobře, teď ještě ten zbytek okolo a bude to opravdu paráda (úsměv).