„Nikdy jsem netoužil po větším městě jen z toho prostého důvodu, že je to „větší město". Rozhodující jsou pro mě vždy mezilidské vztahy a pocit vnitřního naplnění a štěstí, které buď cítím nebo ne. Klidně tedy budu hrát divadlo na nejmenší vesnici světa, pokud se tam budu cítit na svém místě," říká.

Ve hře V pátek v 7 u Řeka jste hrál herce. Hrál jste sám sebe?
Ne, nehrál jsem sám sebe. Charakter, který tam představuji, je smyšlený, textem, mnou a režisérem vytvořený. Naštěstí nemám dluhy, netrpím exekucemi ani pronásledováním úřadů, což hned zaklepávám. Nejsem ani tak nabubřelý a okázale rádoby světoborný, jako onen herec. Jedna paralela mezi mnou a postavou herce ale skutečně existuje, propojujeme se v tom pocitu z maloměsta, z jeho bizarních a leckdy zvláštních a podivných skutečností, typických právě jen pro malé město.

Jaké to jsou?
Malý píseček je malý píseček a lidská povaha je lidská povaha. Kdo se odváží být jiný než ostatní, může se snadno stát vyvrhelem.

Celý rozhovor najdete 16. dubna v Moravském severu, úterní příloze Šumperského a jesenického deníku.