„Vězeňská služba vyšla našemu štábu velice vstříc. Naše přítomnost znamenala pro vedení věznice i pro všechny zaměstnance obrovský zápřah, který zvládli zcela profesionálně,“ řekl režisér snímku Petr Jákl. „Přestože jsme jim přidělali spoustu práce a jako správní filmaři je neustále zavalovali dalšími a dalšími požadavky, s úsměvem se nám snažili vyhovět.“

Filmaři dostali šanci totiž přímo na místech, kde se Kajínkův legendární útěk odehrál. Vedle scény útěku - dokonce opravdu z okna jeho skutečné cely - to byly také scény Kajínkova příjezdu do věznice či návštěvy jeho právničky. Většina interiérových scén na chodbách a v celách však vzniká právě v těchto dnech v nepoužívané věznici v Mladé Boleslavi. Mírov je podle štábu fotogenický zejména zvenku.

„Nepokoušíme se o nějakou přesnou dokumentární rekonstrukci Kajínkova případu, to by lidi v kinech asi nebavilo,“ poznamenal scénárista Marek Dobeš. „Film má být v prvé řadě napínavým thrillerem. Nicméně s aktéry skutečné kauzy jsem strávil dlouhé hodiny rozhovorů, takže reálný základ film rozhodně má. To, že jsme mohli natáčet na Mírově a na Borech, určitě filmu dodá autenticitu.“

Thriller založený na jednom z nejznámějších kriminálních a justičních případů u nás nemá být obhajobou či soudem, má být silným příběhem proslulého vězně a dvojnásobné vraždy, příběhem obhájkyně hledající nové důkazy k obnově procesu, příběhem podsvětí a jeho prorůstání do státní správy i příběhem manipulace.

S využitím umělecké licence odráží film Kajínek pohled tvůrců na to, jak se celý případ mohl podle dostupných informací odehrát. Zda je podle scénáře Kajínek vinen, či ne, to filmaři odmítají prozradit. Diváci se to dozvědí až na premiéře v kinech v lednu 2010.

Kajínka hraje ruský herec Konstantin Lavroněnko, jeho obhájkyni Tatina Vilhelmová. Oba se s Kajínkem také setkali ve věznici v Karviné, kde momentálně žije. V dalších rolích se představí Vladimír Dlouhý, Michal Dlouhý, Václav Noid Bárta nebo Boguslaw Linda. Za kamerou stojí F. A. Brabec.

Jiří Kajínek a Mírov

Z Mírova se Kajínkovi podařilo uniknout na konci října 2000, kdy přeřezal mříže a po šňůře se spustil na hradbu, odkud skončil dolů. Policie ho dopadla po 41 dnech v Praze. K doživotnímu trestu byl odsouzen v roce 1998 za nájemnou vraždu podnikatele Štefana Jandy a jeho osobního ochránce Juliána Pokoše, která se stala v roce 1993 v Plzni. Ve vězení je s výjimkou dnů na útěku nepřetržitě už patnáct let.

Kajínek tvrdí, že je nevinen. Díky mediálnímu zájmu se v případu objevila řada nesrovnalostí, později i nové svědecké výpovědi. Soudy zamítly žádost o obnovu procesu, Nejvyšší soud v listopadu 2007 zamítl také všechny ústavní stížnosti podané v Kajínkův prospěch. Vězeň dostává denně množství dopisů, mezi nimiž nechybějí nabídky k sňatku.

Poslechněte si komentář Ivana Hoffmana FILMOVÝ KAJÍNEK