Ve sklepení si za svitu loučí vyslechli pověst o zlém šlechtici Tunklovi z Brníčka, kterému kdysi zdejší panství patřilo. Za to, že nutil poddané tvrdě robotovat na výstavbě hrází rybníků, skončil v pekle zapřažený do ohnivého pluhu, kterým hráze rozorává.

V zasedací místnosti si mohli příchozí prohlédnout výstavu historických fotografií města. Pak už zamířili do pracovny starosty Františka Johna, který je vítal v dobové livreji. Zároveň jim stručně přiblížil historii hradu.

Starostova pracovna je umístěna v bráně původního hradu, jehož půdorys pochází až ze třináctého století. „Když jste překročili práh pracovny, zároveň jste se tak posunuli v čase o pět století. Z barokního křídla zámku, které vybudovali Lichtenštejnové v letech 1727 až 1736, jste se přesunuli do původního hradu. Ten byl naposledy modernizovaný za Tunklů v patnáctém století, jak dokládá erb v průchodu radnice. Když se začal stavět zámek, nechali architekti hradní bránu o patro snížit, aby nevyčnívala nad ostatní budovy," popisoval dlouhou historii František John.

Z jeho kanceláře pak lidé sešli na nádvoří „tajnou chodbou", která kdysi sloužila jako zásobovací schodiště věže, ale používala se jen asi sto padesát let.

Na nádvoří na ně čekal pestrý program v podobě lítých soubojů šermířů i smyslných pohybů břišních tanečnic. Závěr pak patřil ohňové a světelné show.