Plno lidí zná Henryho ze zlatohorského hornického muzea, které vybudoval, a kterým provázel návštěvníky. Znají ho také jako pořadatele a maskota soutěží v rýžování zlata. Spousta lidí si ho bude pamatovat hlavně jako ikonu Zlatých Hor, protože jeho nepřehlédnutelný zjev vousatého rozesmátého zlatokopa - hromotluka se objevoval dokonce i na pohlednicích a suvenýrech.

Příběh zlatokopa Henryho Hořelicy bude dál žít díky Zlatohorským letopisům spisovatele Sotirise Joanidise. Zaznamenává jeho osudy od roku 1951, kdy se Henry do Zlatých Hor přestěhoval s matkou, dědou a dvěma bratry. Kluci řádili v domech opuštěných Němci a věčně nemocná maminka na ně nestačila.

„Nedostatečný dohled u Jindřicha Hořelici se projevuje touláním v době vyučování po ulicích a prováděním lumpáren. Je tak špatným příkladem pro své sourozence a narušuje morálku třídy. V případě, že tyto děti budou ponechány nadále v tomto závadném rodinném prostředí, jsou pro šťastný život v socialismu ztraceny. Nutno aktivizovat všechny učitele na pomoc!"," zaznamenal Joanidis zmínku o Henrym Hořelicovi ve školní kronice z roku  1954.

Henry chtěl být geologem, ale nakonec se vyučil se v Příbrami horníkem. V roce 1964 byl za „pobuřování" potrestán patnácti měsíci káznice v jáchymovských dolech. Podle dobového tisku totiž prohlašoval, že v socialistickém Československu není svoboda, nýbrž teror.

Sotva Henryho pustili, následovaly dva tresty za napadení veřejného činitele. O rok později dostal rok za nedovolené ozbrojování. „V sedmdesátém druhém roce si Henry rozšířil trestní rejstřík o napomáhání k ilegálnímu opuštění republiky a šel opět na rok do jáchymovských dolů. Přesto stačil dálkově vystudovat hornickou průmyslovku, kde ho zaujala mineralogie. Doslova propadl zlatu. Kopal, prošmejdil každou štolu, prochodil potoky v okolí Zlatých Hor, hledal zlato na Otavě, v Jílovém, na Šumavě," popsal jeho další osudy spisovatel Joanidis.

Zlatá horečka Henryho sice zachvátila naplno, ale stejně jako milionům jiných zlatokopů se mu o bohatství mohlo jen zdát. O hornictví věděl hodně a také o každém kousku rudy nebo minerálu, který našel, dokázal dlouho zajímavě vyprávět. Širší veřejnost na sebe upozornil začátkem devadesátých let, když založil hornické muzeum. V kádi s vodou měl připravenou rozdrcenou rudu s několika šupinkami  zlata. Zájemci mohli zlatěnky hledat za použití rýžovnických pánví.

„Vlastnoručně vyrýžovaný kousíček zlata z pravé zlatohorské rudy jim Henry nalepil na černou daktyloskopickou fólii a dával ji jako suvenýr. Také při návštěvě prezidenta Václava Havla ve Zlatých Horách ho Henry učil před muzeem rýžovat," zaznamenal Joanidis setkání posledního pravého zlatokopa s tehdejším prezidentem.