Řeřicha zahradní pochází ze severní Afriky a ze západní Asie. Roste velmi rychle a k životu jí stačí vlhká vata v plastovém kelímku. Za týden dosahuje výšky až šesti centimetrů.
Řeřicha se používá výhradně čerstvá. Má příjemně štiplavou chuť i specifickou vůni, čímž připomíná například křen nebo ředkvičky. Je plná vitamínu C, dále obsahuje karoten, vitamíny B a K, chlorofyl, železo a další zdravé látky.
Povzbuzuje látkovou výměnu, má vliv na tvorbu krve, na vyměšování žaludečních šťáv, aktivuje žlučník a je močopudná.
Řeřicha se přidává do salátů, pomazánek nebo se jen tak sype na chleba s máslem. Výborná je také třeba k rožněnému masu. Hodí se k hůře stravitelným a tučným pokrmům.
Těstovinový salát s červenou řepou
Žampionová omeleta
Salát s opečenými bramborami
Saturejka do čubrice
Na saturejce si pochutnávali již starořímští labužníci. Ve střední Evropě se používala již od devátého století. Bývala nedílnou součástí bylinkových zahrádek našich babiček. A některé dodnes ve své svíčkové povaří snítku saturejky.
Saturejka, které se také říká satorka, číbr nebo šubra, příjemně voní a má palčivou chuť. Na Balkáně je saturejka součástí známé směsi „čubrica" a někdo si ji svařuje s vínem.
Pěstuje se velmi snadno na zahrádce nebo i doma za oknem.
Jako koření se používá čerstvá i sušená, a to odrhnuté lístky. Saturejka je velmi univerzální a dá se použít všude tam, kam přidáváme pepř. Jelikož působí proti nadýmání, je vhodná například do luštěninových jídel, je vhodná do klobás i při uzení masa. Hodí se při přípravě zvěřiny, smetanových omáček i nakládání okurek a zelí.
Sušená saturejka se přidává například do rajské omáčky, do majonéz, k houbám nebo k jídlům z krup. Kuře, které dvě hodinky necháme uležet v čerstvě nasekané saturejce, a pak upečeme, je neodolatelné.