VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ředitel přerovského exekutorského úřadu: Štěstí vás potká, když mu jdete naproti

Přerov /ROZHOVOR/ - Činnost exekutorů je v posledních letech pod drobnohledem, nějakou zkušenost s nimi má už větší část společnosti. Za největší úřad v republice je označován přerovský exekutorský úřad Tomáše Vrány, jehož ředitelem je už dvanáct let olomoucký rodák Robert Runták.

15.9.2013 5
SDÍLEJ:

Robert Runták.Foto: DENÍK/archiv

 V rozsáhlém rozhovoru přinášíme jeho názory na exekutorskou branži, současnou politickou situaci či olomoucký fotbal.

Pane Runtáku, žijete v Olomouci, ale pracujete převážně v Přerově. Cítíte se být více Olomoučanem, nebo Přerovanem?

Narodil jsem se v Olomouci, kde stále žiji a zatím nemám v plánu na tom nic měnit. Do Přerova mě osud přivál na podzim roku 2001, když zde vznikal nový exekutorský úřad. Za těch dvanáct let jsem si k městu vytvořil velmi pěkný vztah, ale za ryzího Přerováka se určitě označit nemůžu.

Exekutorský úřad pana Vrány je všeobecně známý pojem. Méně lidí již ví, že na jeho fungování máte velký podíl. Můžete nám prozradit, jak jste se k této vaší práci dostal a jaké byly začátky?

Už je to docela dlouhá doba. Po vysoké škole jsem tehdy rok a půl vykonával náhradní civilní vojenskou službu v Moravském divadle v Olomouci. A když se mi civilka blížila ke konci, tak mi někdy v září 2001 zavolal dlouholetý kamarád a dnes úspěšný advokát Pavel Fryšák, který tehdy působil jako koncipient u advokáta Jiřího Nováka v Přerově. Pan Novák v té době pomáhal Tomáši Vránovi s přípravou úřadu. Dostal jsem tedy nabídku stát u zrodu exekutorského úřadu a tu jsem přijal.

Nelitujete tohoto svého rozhodnutí?

Nelituji a ani jsem ho nikdy nelitoval. Myslím si, že to bylo správné rozhodnutí. Kdokoli působí v tak nepopulární sféře, jako je tato, musí být vždy připraven na skutečnost, že společnost na něj bude nahlížet spíše negativně. Podle mě je pohled lidí na exekutory velmi zkreslený a určitě to nejsou takoví zloduši, za které je dnes mnozí mají. Lidi pracující u nás na úřadě jsou perfektní. Velmi loajální a pracovití zaměstnanci, jejichž nelehké práce si osobně velmi vážím a chovám k ní velkou úctu.

Jste vystudovaný právník. Můžete nám prozradit, co přesně v exekutorské kanceláři děláte?

Právník sice jsem, ale sebekriticky musím přiznat, že o právu toho už dnes vím dosti málo. Od samého začátku působím na úřadu Tomáše Vrány jako ředitel a té právní práce mi s průběhem času neustále ubývalo. Odhaduji, že tak někdy od roku 2007 už právo nedělám vůbec a soustřeďuji se pouze na manažerské řízení firmy, což při její velikosti není vždy úplně jednoduché.

Váš úřad je velký, to je všeobecně známo. Často se říká, že je největší u nás. Je to pravda?

Tak to nedokážu přesně posoudit. Možná je na prvním místě počtem zaměstnanců, kterých má zhruba dvě stě. Ale tento ukazatel určitě není významný. Co se týče dalších kritérií, jako je počet případů, obrat nebo celkově vymožená částka, tak tam se budeme asi pohybovat někde nahoře, ale přesná čísla neznám a vlastně pro mě nejsou ani tak důležitá.

Důležité pro vás ale asi bude to, že se vy, exekutoři, netěšíte zrovna dobré pověsti. Na internetu není těžké najít mnohé rozhořčené názory na vaši činnost. Netrápí vás to? Řešíte u vašich zaměstnanců jejich prohřešky?

Jak jsem řekl už předtím, naše pověst je podle mě mnohem horší, než je realita. Samozřejmě mě to trápí, ale už jsem trochu rezignoval, protože je to boj, který se asi nedá vyhrát. Velká část lidí, kteří si na nás stěžují, bohužel nemluví pravdu nebo přímo vědomě lže. Veškerá naše činnost se zaznamenává, o všem pořizujeme tuny záznamů. Pokud jedou naši zaměstnanci zabavovat majetek dlužníkům, vše se musí nepřetržitě nahrávat na kameru. Osobně bych byl nejraději, kdybychom po každém nějakém nařčení od dlužníka mohli vše druhý den umístit na internet, ať se každý, kdo bude mít zájem, podívá na YouTube, jak to ve skutečnosti bylo.

Tak proč to neuděláte?

Protože nám to zákon zakazuje. Kdysi jsme to udělali a pak z toho bylo málem kárné řízení s exekutorem. Prostě jsme ve velmi defenzivní pozici a mnoho možností nemáme. Dost mě to trápí, ale že bych kvůli tomu nemohl spát, to zase ne.

A jsou tedy nějaké věci, kvůli nimž nemůžete spát?

Asi ne. Jsem rád, že jsem celkem zdravý a že jsou zdraví mí nejbližší. To mi vlastně stačí. Vše ostatní už zdaleka není tak důležité. Když jsem byl mladší, tak jsem vše prožíval velmi intenzivně. Nepořádek ve společnosti, nespravedlnosti, neférové jednání, korupci a to všechno, co nám tak zhoršuje život. Určitě s těmi věcmi nejsem smířený a štvou mě, ale na druhou stranu si říkám, že pokud to tu někdy bude vyloženě strašné, tak se prostě zvednu a odstěhuji se jinam.

Dokážete si představit, že byste žil trvale v zahraničí?

Tak s tím nemám problém. Během života jsem navštívil už docela vysoký počet zemí, některé z nich mi přirostly k srdci stejně jako lidé, kteří v nich žijí. Nevím, čím to je, ale připadne mi, že ve světě se k sobě často chovají lidé tak nějak přívětivěji, jsou otevřenější, víc navzájem komunikují. Tady jako by měl každý kolem sebe nějakou ulitu. Neotravujte mě, nestarejte se o mě, já se o vás taky nestarám. Mladší generace už je možná jiná, ale o té mé generaci a samozřejmě i o těch starších to prostě platí.

Přemýšlel jste nad tím, proč to tak je? Že jsou třeba lidé otrávení, znechucení, že tu stále vládne blbá nálada, jak to označil někdejší prezident Václav Havel?

Já nevím. Ale prosím vás, na koho chceme být naštvaní? Vždyť si tu přece vládneme sami. Nikdo nám nic nediktuje. Ani Rusko, ani Američani, ani nikdo jiný. Pokud máme pocit, že to tu nestojí za moc, tak to můžeme vyčítat tak maximálně sami sobě. Každý má takovou vládu, jakou si zaslouží. Vždyť naši politici jsou věrným obrazem nás samotných. Nejsou ani lepší, ani horší než zbytek společnosti. Možná si ale Češi opravdu neumí vládnout, jak už kdosi prohlašoval během první republiky.

Mnohé osobnosti dnes právě ve snaze s tím konečně něco udělat vstupují do politiky. Vás to neláká?

Neláká mě to. Obávám se, že bych na politiku nebyl dostatečně trpělivý. Mám rád akční lidi, rychlost a vůbec celkově takový ten přístup, kterým se řídí firmy. Vysedávání na stranických konferencích, všechno to vyjednávání, kompromisy, politické dohody a obchody, to by mě asi strašně deptalo. Ale je dobře, že tam chtějí noví lidé jít a že nám dávají jakousi naději, která se bohužel asi dříve či později opět ukáže jako naděje z větší části lichá.

Chystáte se vy osobně k předčasným volbám do Poslanecké sněmovny?

Volit určitě půjdu, v současné době však ještě nemám jasno koho. Jsem založením liberál, který věří v člověka a v jeho schopnost se o sebe sám postarat. Preferuji svobodu jednotlivce a co nejmenší stát. Nemám rád, když se vláda cpe tam, kde nemá co dělat. Což je trend, který bohužel nejen u nás, ale v celé Evropě dlouhodobě pozorujeme. A pak mě vyloženě děsí, když vidím, jak jsou mnozí lidé ochotni rychle a bez váhání obětovat podstatný kus své svobody výměnou za jakési zdánlivé sociální jistoty. Z toho mám opravdu strach.

Takže budete vybírat spíše mezi pravicovými stranami?

Podívejte, já nevím, jestli v Česku jde vůbec uvažovat v kategoriích pravice a levice. Prováděla podle vás pravicová vláda Petra Nečase pravicovou politiku? Co na ní bylo pravicového? To, že zvedala daně, to asi ne. Chci volit takovou stranu, která bude dělat politiku prospěšnou pro aktivní, pracovité lidi, a ne pro lenochy, kteří se jen vezou. Výdobytky sociálního státu nechme těm opravdu potřebným. Míra zneužívání sociálního systému je obrovská, to vidím každý den v exekucích. Je neuvěřitelné, kolik je jedna rodina, v níž ani jeden člověk nepracuje, schopna měsíčně pobrat na sociálních dávkách. A to všechno jde z daní těch, co pracují. Chci svobodné lidi, malý stát, malé daně pro lidi i pro firmy. Nechci přerozdělování, dotace, subvence a stát, který bude všechno dělat za mě, protože si myslí, že je chytřejší, zatímco já jsem hlupák.

Takových lidí, kteří preferují stejné hodnoty jako vy, je určitě spousta. Nemyslíte si ale, že je potřeba, aby se vláda postarala o ty, co na rozdíl od vás neměli to štěstí a třeba nemohou po dlouhou dobu sehnat jakoukoli práci?

Víte, s tím slovem štěstí bych byl dost opatrný. Když jsem nastupoval do exekutorského úřadu, spousta mých známých mě odrazovala, že je to špatná volba, nemá to budoucnost a že si jako relativně nadaný právník šlapu po štěstí. Sami by tu pozici nevzali. Po čtyřech letech ti úplně stejní lidé začali říkat, že jsem měl strašné štěstí, když jsem chytnul takový flek. Z jejich pohledu jsem nemakal, nedřel, nebyl jsem inovativní. Pro ně jsem byl jen někým, kdo měl prostě štěstí. Ale tak to přece v životě není. Štěstí určitě občas taky potřebujete, ale musíte mu jít naproti. Štěstí přeje připraveným.
Dobře, to s vámi souhlasím. Ale neodpověděl jste na moji otázku, zda by se vláda neměla postarat o ty, kteří to skutečně potřebují. Mám na mysli například postižené spoluobčany, dlouhodobě nezaměstnané, nemocné a podobně.

Ale to určitě ano. Od toho jsme civilizovaná společnost, abychom se o takové spoluobčany solidárně postarali. S tím nemám žádný problém a jako úřad věnujeme rovněž nemalé finanční prostředky na podporu různých charitativních projektů. Co mi však vadí, je zneužívání sociálního systému. Ten, kdo poctivě pracuje, se má ve výsledku hůř než někdo, kdo pracovat nechce. Ale díky sociálnímu příplatku, příspěvku na bydlení, příspěvku na dítě, rodičovskému příspěvku, pěstounskému příspěvku a nevím čemu ještě má ve výsledku dvakrát tolik a ani nemusí chodit do práce. To je zrůdné, demotivující a drasticky to snižuje konkurenceschopnost české ekonomiky.

Říkáte, že věnujete finanční prostředky na charitativní projekty. Je všeobecně známo, že jste výrazně finančně podporovali i fotbalový klub Sigma Olomouc. Tato podpora skončila. Proč?

Nezlobte se, ale k věcem kolem fotbalu už bych se moc vracet nechtěl. Je to pro mě uzavřená kapitola. Těch let strávených ve fotbale nelituji, v mnohém jsem se vyškolil, nabral nové a zajímavé zkušenosti, ale už je to pro mě pasé.

Zklamal jste se ve fotbalovém prostředí? Je fotbal opravdu tou žumpou, jak ho nazval jeden ze soudců olomouckého soudu?

Zklamal jsem se asi především kvůli své naivitě. Patrně jsem očekával něco, co reálně nemohlo být splněno. Lidé ve fotbale jsou zvláštní. Často mívají pocit, že fotbal je tou nejdůležitější věcí na světě a že musí zajímat každého. Ale není tomu tak. A jestli je žumpou? To nevím. Bude asi stejnou žumpou, jakou je přidělování veřejných zakázek, jakou je politika a jakou je každodenní život nás všech. Fotbal je obrazem společnosti, stejně jako jím je ta politika. Koneckonců by nebylo ani příliš logické, kdyby tomu bylo jinak.

A chodíte se teď, když už v klubu nepůsobíte, v Olomouci dívat na fotbal? Co říkáte na současnou situaci v klubu?

Když jsem v Olomouci, tak na fotbal zajdu. Mám na jižní tribuně skybox, tak chodím tam. Se svými bývalými kolegy se nevídám. Dokonce mám pocit, že jsem se od svého odchodu ze Sigmy nepotkal, s výjimkou Martina Raka, osobně snad s žádným z nich. Co se týče momentálního stavu, tak ten nevnímám jako příliš dobrý. Myslím si, že před pár lety jsme měli našlápnuto lépe než současný megaklub Viktoria Plzeň. Ale na rozdíl od Plzně, která má v čele obrovskou personu v podobě Tomáše Paclíka, Sigma nadále zůstává tím upracovaným klubem, co se vždy drápe na vrchol, a když je těsně pod ním, spadne zase zpátky do údolí a začíná znova. Je to v tom klubu geneticky zakódováno, a pokud tam budou zůstávat ti stejní lidé, tak se to těžko kdy změní. To je můj názor.

Názor ne příliš optimistický, kterým se nehodí náš zarozhovor končit. Tak tedy poslední otázka. Co vám v životě dělá radost?

Strašně moc věcí, a to i zdánlivých maličkostí. Třeba když se ráno probudím, do očí mi svítí sluníčko a z kuchyně cítím vůni čerstvě uvařené kávy.

Autor: Kamil Polko

Autor: Redakce

15.9.2013 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jak reklamovat koupený dům či byt

Zábřeh urval proti Přerovu první výhru sezóny
21

Sulko začalo proti Přerovu parádně, potom se bálo o výsledek

Mohelnice dala tři góly, přesto s Líšní doma neuspěla

Přestože v sobotním domácím utkání proti Líšni dali tři góly, tak neuspěli. Nově složený celek Mohelnice se na úvod letošní MSFL stále hledá, po třech duelech má na kontě jediný bod.

Losiny opět vítězně, Dubicko je stále na nule

Ani na třetí pokus se nováček krajského přeboru z Dubicka nedočkal bodového zisku, když prohrál na hřišti Velkých Losin. Lázeňský tým naopak uspěl potřetí v řadě.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda na D1 zablokovala tah z Olomouce na Ostravu

Pět hasičských jednotek zasahovalo v sobotu před druhou hodinou odpoledne u hrozivě vypadající nehody na dálnici D1 mezi Olomoucí a Ostravou, a to poblíž sjezdu na Bělotín. Nákladní vůz s cisternou dostal z dosud nezjištěných příčin smyk, narazil do svodidel a začal hořet.

Billboardy musí od silnic pryč, nepůjde to lehce

Už jen dva týdny zbývají do chvíle, kdy by z dálnic a silnic první třídy měly zmizet bill-boardy. Novela zákona o pozemních komunikacích určuje kolem důležitých cest ochranná pásma, v nichž nesmějí poutače stát a rozptylovat motoristy. V Olomouckém kraji je takových míst několik a krajský úřad se už nyní obává soudních tahanic o to, aby poutače z blízkosti silničních tahů zmizely.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení