Muž si odseděl mnohaleté vězení za jiné násilné trestné činy, nyní se údajně nijak netají tím, že svou ženu v říjnu roku 1992 zabil, nyní ho navíc policie vyšetřuje kvůli nebezpečnému vyhrožování.

Jedním ze svědků, kteří o případu něco vědí, je J. ze Šumperku, který Deníku poskytl záznam podaného vysvětlení na Okresním státním zastupitelství v Šumperku. Jméno muže redakce zná, ten ho ale z obav o svůj život nepřeje zveřejnit. Štěpán Švancara mu totiž vyhrožuje kvůli jinému incidentu.

„Se Švancarou, který bydlel v Hosticích, jsem se dobře znal, ale před několika lety jsme měli neshodu kvůli mému psovi. Hlídal mi ho, ale když jsem přijel druhý den, pes měl na hlavě zranění a já jsem kvůli tomu Švancaru oznámil na policii. Údajně dostal pokutu,“ uvedl muž.

Se Švancarou se J. potkal až letos 3. září na autobusové zastávce v Temenické ulici a příjemné setkání to rozhodně nebylo.

„Vyhrožoval mi, že mě zlikviduje. Řekl, že s tím nemá problém a bude mu stačit ráže 7,65 milimetrů. Prý to bude za pokutu, kterou musel platit kvůli psovi,“ popsal J. po incidentu na zastávce autobusu

J. podal trestní oznámení na policii a o dva dny později na státním zastupitelství. Do protokolu J. vypověděl: „V současné době mám už od soboty velké obavy, že Švancara své výhrůžky splní, kdy je o něm všeobecně známo, že byl několikrát trestán za násilnou trestnou činnost a navíc se veřejně chlubí, že zabil svoji manželku, která má být pohřbena na bývalé hrabenovské skládce.“

Trestní oznámení policie přijala, podle mluvčího šumperské policie Josefa Bednaříka se případem zabývá. Pokud by se na základě chlubení Štěpána Švancary policie opět začala zabývat devatenáct let starým případem zmizení Ludmily Švancarové, zapojila by se do případu krajská kriminálka. Vyšetřování vražd je v její kompetenci.

„I když se jedná o starý případ, vždy je otevřen v momentě, kdy se objeví nové skutečnosti,“ řekla mluvčí krajského policejního ředitelství Jitka Dolejšová.

Co se vlastně před devatenácti lety stalo? Tehdy dvaatřicetiletá Ludmila Švancarová ze Šumperku beze stopy zmizela 18. října 1992. Žena pečovala o malé děti, nejmladší z nich bylo v té době kvůli zdravotním problémům v kojeneckém ústavu. Jak tehdy prohlásila jedna ze zaměstnankyň ústavu, Švancarová byla zodpovědná matka a od svých dětí by neodešla.

„Vysvětlujeme si to tak, že se jí něco muselo stát,“ řekla tehdy zdravotní sestra.

Svědci snad viděli Švancaru, jak táhne káru s kobercem

Hlavním podezřelým se stal manžel Švancarové, kterého svědci údajně večer po zmizení ženy viděli, jak táhne kárku s rozměrným nákladem směrem na Hrabenov. Mělo se jednat o koberec, policisté měli podezření, že v něm byla mrtvá žena. Tělo se na tehdejší hrabenovské skládce nikdy najít nepodařilo, o pár let později byla celá lokalita zrekultivována. Pokud se tam lidské pozůstatky nacházejí, šance na jejich nalezení je již nulová. Tehdy navíc kriminalisté nezajišťovali stopy DNA, tato metoda se u nás začala používat od roku 1995.

Štěpán Švancara dal o sobě vědět rovněž v roce 2007, kdy se soudil se šumpersku radnicí. Když byl totiž v dlouholetém výkonu trestu, město dalo vyklidit obecní byt, který obýval, a předalo ho dalším nájemníkům. Švancara pak soudně po radnici vymáhal 200 tisíc korun za zničený nábytek, který se roky nacházel v úschovně města. Soud Švancarovi mu přiřkl přibližně desetinu částky.

Pokud se kriminalisté starý případ zmizení ženy opět začnou prověřovat, příliš času jim nezbývá. Trestný čin vraždy se totiž po dvaceti letech považuje za promlčený.