Bernartice dva roky po velké vodě. Srovnejte snímky

V Bernarticích panuje čilý stavební ruch. Stavbaři zde pracují na obnově deseti mostů, které před dvěma lety odnesla povodeň. „Letos budeme obnovovat deset mostů a lávek a tři úseky komunikací v ceně přibližně sto deset milionů korun. Pokud se nám to povede, měli bychom mít základní dopravní infrastrukturu vyřešenou. To, co je nejvíc potřebné k životu, bude fungovat,“ říká ve své pracovně starosta Bernartic Mojmír Michálek.

Dva roky trvalo, než se obci podařilo získat všechna potřebná povolení a peníze. Mosty jsou přitom pro vesnici, kterou v celé délce půlí potok, životně důležité. Ze všech mostů a lávek řádění přívalu vody přežily jen dva. Někteří lidé se i dnes ke svým domům dostanou jen po provizorních lávkách stlučených z prken a kmenů stromů. „Veškeré mosty obnovujeme tak, aby katastrofu takového rozsahu přežily,“ ujišťuje Michálek.

Ve vesnici, která se stala symbolem povodní na Jesenicku, vyplavila velká voda ze tří set zdejších domácností třetinu. Zanechala za sebou škody za stovky milionů korun, na obecním majetku přibližně za sto padesát.

Vody bylo tolik, že se na mostě v centru Bernartic přelila přes metr vysoké zábradlí. Hranice velké vody ostře rozdělila osudy kamarádů, sousedů.

„Co dům, to příběh. Tito lidé jenom vytřeli, tito měli vodu po okna,“ ukazuje starosta místních hasičů Libor Ptáček na dva domy stojící jen pár desítek metrů od sebe.

„Je nepříjemné, že někteří lidé byli v pohodě a jiným to vzalo dům,“ dodává. Sám moc dobře ví, o čem mluví. Zatímco jeho obydlí na stráni zůstalo před pohromou uchráněno, soused takové štěstí neměl. Bydlel o pár metrů níže u potoka a o dům přišel. Celkem šlo ve vesnici po povodni k zemi osm stavení.

„Už v sedm hodin večer jsme byli v Bukové, kde byla uvolněná lávka. Domluvili jsme jeřáb a jeli ji ukotvit, na místo jsme se už ale nedostali,“ vzpomíná na osudný pátek 26. června 2009 Ptáček.

„Jeli jsme v Avii. Naproti nám tekla řeka, načež to Avie nezvládla. Naproti ve jsme naproti přes potok ve stráni viděli baterky, ale k těm lidem jsme se nemohli dostat. Byla to široká dravá řeka, nikdo si přes ni netroufl. Někoho napadlo, že se zkusíme dostat zpátky do vesnice. Po ujetí půl kilometru jsme zjistili, že cesta končí,“ popsal noční drama Ptáček.

Bezprostředně po povodni místní hasiči čistili od naplavenin mosty a nabízeli pomoc svým sousedům. Poté dělali průvodce dalším jednotkám, které přišly na pomoc. Zničená Avie zůstala na místě asi týden, než se zprovoznila cesta do vesnice.

V loňském roce od obce dostali hasiči v Bernarticích jako zásahové vozidlo starší Land Rover Defender.

„Je začleněný do integrovaného záchranného systému. Pokud by k podobné události došlo, máme vozidlo, které se dostane všude. Od státu dostali jen náhradou zásahové obleky. Obec nám pomohla daleko více,“ bilancuje Ptáček. Dnes je zaměstnán jako pracovník obce a má stejně jako řada místních má plné ruce práce. Soudě alespoň podle toho, že mu co chvíli zvoní pracovní telefon.

S velitelem hasičů projíždíme autem po místech, kudy se před dvěma lety prohnala dravá řeka. Některá se změnila k nepoznání. Nová silnice, potok lemuje nedávno natřené zábradlí, fasády domů svítí novotou. Stačí ale popojít o několik desítek metrů dál a divákovi se otevírá zcela jiný pohled. Domy mají otlučenou fasádu, kde dříve stávala obydlí a stodoly, zůstala dnes prázdná místa. Rozervané břehy potoka pomalu zarůstají trávou.

„Předpokládaný termín zahájení prací je začátek listopadu 2011 a termín dokončení říjen 2012,“ přiblížila časový harmonogram odstraňování povodňových škod na Vojtovickém potoce v Bernarticích a místní části Buková Eva Hrubá z Povodí Odry.

Podnik v těchto dnech dokončuje administrativní přípravu celé akce a vypisuje výběrová řízení na dodavatele stavebních prací. Vítězná firma pročistí a upraví koryto potoka, vybuduje opěrné zídky, zpevní břehy nebo zbudují na dně toku sérii příčných prahů. Povodí odhaduje, že za práce vydá padesát milionů korun.

Na opravu břehů potoka čeká také Marie Nováčková, které povodeň podemlela a vyplavila dům a odnesla kus zahrady. Balvany a písek sahají k její chalupě dodnes.

„Říkám si, že jsem majitelka největšího kamenolomu,“ říká s úsměvem. „Neteř v Praze přitom dala za pár kamenů na zahradu šest tisíc korun,“ dodává.

Antonínu Matouškovi povodeň dům vzala. Na místě někdejšího stavení se dnes nachází malé prostranství. Upravený trávník, vysazené cypřiše, květiny. A uprostřed ční štítová zeď bývalé stodoly.

„Nechali jsme tam, jak já říkám, vítězný oblouk. To jediné z toho domu se stodolou zůstalo. Nechali jsme ho tam stát tak trochu pro pietu. Někdy na něj možná dáme cedulku, kam až sahala povodeň. Až našim potomkům otrne, zjistí, že v potoku teče troška vody, řeknou si: Proč bychom si na tak krásném místě nepostavili dům? Aby věděli - když si postavíš, pamatuj, že tě to jednou spláchne,“ uzavírá starosta Michálek.