„Tato akce vznikla před šestnácti lety na základně Švagrov ve Vernířovicích. Tehdy se nás sešlo osm trenérů týmu šumperských Kanibalů a dva kamarádi, trenéři z Chocně a z Ostravy. Celý víkend jsme mluvili prakticky jen o baseballu, co bychom mohli udělat lépe a předávali si zkušenosti," vzpomíná Roman Lipavský.
Prozradil, že jeden z hlavních bodů bylo rozebírání zápasů americké profesionální ligy.
„Sehnali jsme si staré videokazety, rozebírali jsme zápasy, obdivovali hráče a vyprávěli si, jak bychom to u nás mohli dělat. Před šestnácti lety bylo hodně těžké sehnat záznam ze hry amerických profesionálů, takže to byla v této oblasti první vlaštovka," vysvětli Roman Lipavský.
Letos se trenéři z Česka, Slovenska, Polska, Německa a Spojených států amerických sejdou již po šestnácté. Přednášet budou reprezentační trenéři z České republiky, největší prostor však budou mít hosté z USA, kouči americké profesionální baseballové ligy.
„Přivezou k nám poznatky a informace, které by k nám jinak putovaly několik let. Hovořit budou o tréninkových metodách, strategii, či technice. Chystám i jedno velké překvapení," podotkl Roman Lipavský.
Ten už v současné době baseball netrénuje, kvůli svému podnikání v oblasti dětských táborů na to už nemá čas. Baseball mu však natolik přirostl k srdci, že se od něj zcela odříznout nedokáže. „Klinika se stala mou srdeční záležitostí. Už teď spřádám plány na příští ročníky, jak setkání vylepšit," dodal bývalý aktivní baseballista.
Rozhovor se zakladatelem Horské basebalové kliniky Romanem Lipavským
Šumperk – Roman Lipavský zažil doslova dobu kamennou českého baseballu. Je zakladatelem kdysi druholigového týmu šumperských Kanibalů. Stal se i reprezentačním trenérem v tomto sportovním odvětví. Vzhledem ke svému podnikání však v roce 2006 musel Kanibaly a trénování předat svým nástupcům. Baseballu se však nedokázal úplně vzdát. Už šestnáct let pořádá Horskou basebalovou kliniku, která za pár dnů přijede do Ostružné sto osmdesát trenérů z Evropy i USA.
„Šumperský tým kanibalové vznikl v roce 1991. Vše začalo utkáním mezi základními školami. Já jsem se s tímto sportem setkal již dříve, během studií na vysoké škole. Po jejím ukončení se mi po baseballu začalo stýskat, proto jsem se do něj vrhl v Šumperku. Když to všechno sečtu, tak baseballu jsem se aktivně věnoval pětadvacet let až do roku 2009," říká Roman Lipavský.
Jak vůbec vznikla myšlenka na založení Horské basebalové kliniky na Šumpersku?
Tak trochu za to může skvělý americký trenér Jim Jones, který byl tehdy hlavním trenérem české reprezentace. Zde jsme se také poznali, protože jsem také u reprezentace působil. Tenkrát řekl památnou větu: „Nechápu, proč se čeští trenéři tak málo baví o baseballu, když v Česku je nejlepší pivo na světě." V té době, mám na mysli začátky baseballu, mezi sebou totiž trenéři prakticky vůbec nemluvili. Když získali jakékoliv poznatky či informace ze zahraniční ligy, tak si to škudlili sami pro sebe, aby byli lepší než ti ostatní. Tak se stávalo, že jeden tým, který čerpal z novinek, třeba porážel ostatní soupeře třeba šedesát nula. A to jsem chtěl změnit.
Jim Jones je baseballovou osobností světového formátu, vděčíte tedy jemu za rychlý vzestup baseballu u nás?
Rozhodně. I díky jemu jsme se brzy dostali na mistrovství Evropy a další vrcholné soutěže. On se zasloužil také o to, že se trenéři mezi sebou konečně začali bavit a předávat si zkušenosti. Naučil nás, že osobnost trenéra a jeho vědomosti mohou rozhodnout zápas. A že bude dobré, když trenéři budou mít vědomosti na přibližně stejné úrovni.
Takže pak už byl krůček k tomu, abyste se setkávali a vznikla tak baseballová klinika…
Přesně tak. Tato akce vznikla před šestnácti lety na základně Švagrov ve Vernířovicích. Tehdy se nás sešlo osm trenérů týmu šumperských Kanibalů a dva kamarádi, trenéři z Chocně a z Ostravy. Celý víkend jsme mluvili prakticky jen o baseballu, co bychom mohli udělat lépe a předávali si zkušenosti, do té doby u nás něco podobného nikdy nebylo. Přiznám se, že v Americe toto setkání trenérů a odborníků v oblasti baseballu nazývají kliniky, od nich jsme název převzali.
Klinika se tedy uchytila a začali jste se setkávat pravidelně?
To, že na Švagrově proběhla první klinika, se rychle rozkřiklo a další rok jsme pozvali díky mým kontaktům z reprezentace české špičkové trenéry. To se stalo pravidlem a každý rok se hlásili noví a noví zájemci. Program nebyl jen baseballový, vymýšlel jsem i nejrůznější legrácky a bojové hry. Vzhledem ke vzrůstajícímu počtu zájemců nám už Švagrov kapacitně nestačil a pro letošní ročník už obsadíme dva hotely v Ostružné, protože přijede 180 trenérů z celé Evropy včetně Spojených států. Stali jsme se největším setkáním baseballových trenérů ve střední Evropě. Svou účast zvažuje i prezident evropské baseballové asociace. Přihlášeni jsou vedle domácích trenérů Slováci, Poláci, Němci, hlavní školitelé budou Američani. Podobná setkání jsou například v Praze a ve Vídni, ale účast zde je tem o dost menší než u nás.
Kdo na kliniku jezní?
Jsou to staří mazáci i úplní začátečníci. Bývají tu trenéři, kteří na hřištích stojí proti sobě a najednou sedí u jednoho stolu a dokážou si předávat zkušenosti. I v tom je to setkání cenné.
Co připravujete, co návštěvníky čeká?
Mohu prozradit, že po šesti letech se účastníci opět setkají s bývalým hlavním trenérem reprezentace Jimem Jonesem. S Ameriky s sebou přiveze špičkové americké trenéry, kteří mají zkušenosti z profesionální ligy. V pátek plánujeme český večer, na kterém budou přednášet domácí trenéři. Od soboty pak nastoupí trojice amerických trenérů. Přednášející se budou střídat zhruba po hodině, kromě toho probíhají praktické ukázky, například z fyzické přípravy či tréninkových metod. Nezanedbatelná jsou také individuální setkání v kuloárech.
O čem budou přednášet americké kapacity?
Další nové poznatky, nové trendy ze všech oblastí, které by se k nám jinak dostávaly několik let, oni nám je přivezou. Jsou to lidé, kteří baseballem opravdu žijí. Musím přiznat, že většina trenérů, kteří na naši kliniku přijedou, už devadesát procent informací, které zazní během přednášek, už znají. Na druhou stranu vědí, že kvůli těm zbylým procentům tam stojí za to jet, protože ty nové poznatky mohou v rozhodujících chvílích vyhrát důležitý zápas. Američtí hosté například dostali za úkol, aby si připravili situace, kdy rozhodnutí trenéra bylo natolik zlomové, že vyhrálo zápas nebo naopak, že kouč svým rozhodnutím zápas prohrál. Tento blok by měl ukázat, že trenér se po zápase může stát hvězdou největších rozměrů nebo totálně proklínanou osobností. I toto je jedna z věcí, se kterou se trenér musí vyrovnat.
Bude během horské kliniky prostor pro veřejnost? Mohou si fandové nebo hráči baseballu přijít pro podpis americké legendy nebo si poslechnout nějakou přednášku?
Pokud si bude někdo chtí poslechnoiut jednu či dvě přednášky nebo se podívat na dějí, je to určitě možné. Jedná se o setkání, nejde o žádné uzavřené školení. Nikoho určitě nevyženeme.
Sto osmdesát lidí, to obrovské číslo, které už snad ani nejde navyšovat. Plánujete nějaké změny pro příští ročníky?
Přiznám se, že ano, protože už jsme zaplnili do posledního místečka dva hotely, což je opravdu maximum. Proto zvažuji, že příští rok zorganizujeme dvě horské kliniky. Jedna bude pro úplné začátečníky. Ta by měla částečně proběhnout i někde v tělocvičně, kde si nováčtí vyzkoušejí, jak správně házet, chytat a další základní věci.
A ta druhá bude pro ostřílené mazáky?
Ano, něco v tom smyslu. Zvažuji, že zorganizuje veletrh, a to nejen vědomostí, ale i basebalových potřeb, pomůcek, výstroje a dalšího vybavení.
Jaký je rozdíl mezi americkým a český baseballem?
Je to stále velký rozdíl. Především v členské základně a v tradici a samozřejmě v penězích. Ve Státech vznikl baseball před více než sto lety a stal se národním fenoménem, něco jako u nás klasický fotbal. Tento fenomén přežil světové války, z nejlepších hráčů se stali národní hrdinové, kartičky s jejich fotografiemi se prodávají za tisíce dolarů.
V Americe se hraje profesionální liga, jak je na tom v tomto ohledu Česká republika?
Většina týmů si platí profesionálního trenéra nebo aspoň z části. Klíčovým hráčům, kteří jsou z domova, ale i ze zahraničí, klub vytváří podmínky pro to, aby se mohli naplno věnovat baseballu. Nebývají pokryti finančně ze sta procent, ale dejme tomu, že z osmdesáti. Tento hráč často například ještě studuje nebo pracuje pro firmu, která mu umožňuje, aby mohl pravidelně trénovat, a vychází mu vstříc, když hraje za reprezentaci.
Co vy můžete nabídnout či ukázat Američanům?
Chceme jim ukázat, že baseball se v České republice neskutečně posunul. Spousta trenérů, kteří k nám ze zámoří přijížděli, si mysleli, že jedou do džungle, kde hráči neumí držet pálku a běhají bosky. Pak byli v šoku z toho, že máme standardní vybavení, které je běžné v USA, a že už baseball umíme hrát. Že možná nemáme tolik zkušeností jako oni, ale že nepotřebujeme učit základům. Chceme jim ukázat, že dokážeme rozvíjet různé strategie i herní situace, zkrátka, že už dávno nejsme žádní zelenáči.
Budou mít hosté ze zámoří i jiný program než baseball?
Američtí trenéři přijedou opravdu jen kvůli naší klinice. Do Prahy dorazí ve středu 20. ledna i s manželkami. V pátek trenéři sednou do mikrobusu a přijedou na tři dny do Ostružné, jejich ženy na víkend zůstávají v Praze. Pobyt Američanů v České republice hradí česká baseballová asociace, což je pro nás velká pomoc.
Co chybí českému a třeba i šumperskému baseballu?
Především je to členská základna, ale také se obecně ze všech odvětví sportu vytrácejí takzvaní srdcaři, kteří do svého sportu dávali absolutně všechno. V poslední době se zdá, že by se v Šumperku mohlo blýskat na lepší časy, moc všem držím palce, aby tomu tak bylo.