Děti českých krajanů z Ukrajiny přijely na ozdravný pobyt na Třemešek

Od největší havárie v historii jaderné energetiky sice uplynulo už osmadvacet let, následky jsou ale na zdraví dětí vidět dodnes. „Děti mají většinou sníženou imunitu, často jsou nemocné, mají potíže s dýchacími cestami nebo alergie. Celkově se cítí hodně unavené. Je to vidět i při sportovních hrách," popsala potíže ukrajinských dětí hlavní vedoucí tábora Jaromíra Lónová.

Časté jsou také problémy se štítnou žlázou a u dětí se objevují i poruchy krvetvorby. „Ukrajinské děti se daleko rychleji zadýchají než naše. Nenutíme je k nějakým větším výkonům, protože jsme byli varováni, že na Ukrajině se v postižených zónách stává minimálně jednou do roka, že jim dítě v hodině tělocviku zkolabuje," připomněla Jaromíra Lónová, jak se výbuch v Černobylu projevuje na zdraví dětí.

Tři týdny, které tráví v České republice, jsou naplněné výukou, cvičením, sportem i poznáváním pamětihodností. Dopoledne mají děti výukový program, kdy si hravou formou zdokonalují češtinu a ve vlastivědě zároveň poznávají historii i současnost naší země a její reálie.

Mladé generaci původních českých obyvatel na Ukrajině ale český jazyk dělá čím dál větší problémy. „Za těch několik let, co na tento tábor jezdím, musím říct, že úroveň znalostí češtiny klesá. Starší generace babiček a prababiček, které češtinu ovládaly, pomalu vymírá, a tak pro děti čeština přestává být živý jazyk," říká Jaromíra Lónová.

Za tři týdny v České republice si ale děti rychle osvojí základní konverzační obraty, takže se třeba běžně domluví ve městě. „Ideální je, když na tento tábor přijedou dvakrát až třikrát. Tak se nejlépe projeví klimatoterapie na jejich zdraví. A pokud jsou tu už podruhé, je to hned znát i na jejich češtině," dodává vedoucí tábora.

Děti také hrají na flétnu, což posiluje dýchací cesty, a absolvují i rehabilitační cvičení, například s míči. Programy vede profesionální tým složený z učitelů češtiny, dějepisu nebo hry na flétnu. Nechybí ani rehabilitační sestra a dalšími tři zdravotní sestry.

Volný čas děti tráví při sportu a chybět nesmí ani táborová hra. „Mám rád večerní programy. Někdy je diskotéka, jindy máme sportovní program, takže hrajeme fotbal nebo hry v lese. Líbilo se mi v Úsově a také na koupališti v Uničově," řekl jedenáctiletý Pavlo Zahlada z Malína.

Mezitím děti cestují a poznávají naši vlast. Byli už v Šumperku, kde je přijal i starosta města, v Moravském krasu, kde se jim velmi líbila propast Macocha a Punkevní jeskyně s projížďkou na lodičkách, nebo na zámku v Úsově.

„Tamní fotbalový klub připravil mezinárodní utkání mezi úsovskými žáky a kluky z Ukrajiny. Děti v Úsově také poprvé ochutnaly makrely. I když jsou na Ukrajině ryby na jídelníčku často, takto je vůbec neznaly," doplnila Jaromíra Lónová.

V úterý odpoledne se děti vydaly na koupaliště do Uničova. Čeká je ještě výlet na hrad ve Šternberku a do Olomouce, kde navštíví i tamní aquapark.

Ukrajinské děti přijely na ozdravný pobyt na Šumpersko letos už po čtyřiadvacáté. Ozdravný pobyt pořádá občanské sdružení Česko – ruská společnost.

Ubytování a stravování hradí české ministerstvo zdravotnictví. Na pobyt přispívá i Olomoucký kraj nebo města Šumperk a Uničov, zapojil se i Národní památkový ústav. Díky tomu mohou děti jezdit na výlety nebo mají vstupy na koupaliště či do památek zdarma. Cestu ze Lvova do České republiky a zpět se podařilo zaplatit díky sponzorům. Rodiče nemocných dětí tak hradí pouze jejich dopravu z místa bydliště do Lvova a zpět.

Na výběru dětí, které se ozdravného pobytu zúčastní se podílejí krajanské spolky na Ukrajině. Podmínkou je, aby dítě bylo ze zóny postižené výbuchem Černobylu, mělo určité zdravotní problémy a musí se jednat o potomka českých krajanů.

U nás jsme na děti přísnější, říká Taťána Marčenko

Třiačtyřicetiletá Taťána Marčenko žije ve městě Malin, které leží na západní Ukrajině. V České republice není poprvé, také letošní část prázdnin tráví jako vedoucí ozdravného tábora pro ukrajinské děti v Třemešku u Oskavy. Taťána není sice pedagožka, ale s malinskou základní školou velmi úzce spolupracuje při pořádání různých akcí pro tamní žáky. Ochotně odpověděla na otázky Deníku, které se ovšem netýkaly současného dramatického dění v její zemi. K tomuto tématu se Taťána, podobně jako její kolegové, vyjadřovat nechtěla.

V České republice jste již několikrát byla, stačila jste vypozorovat rozdíly v přístupu pedagogů k dětem u nás a na Ukrajině?
Mírný rozdíl jsem skutečně postřehla, u vás je přístup k dětem volnější. U nás jsou pedagogové na děti poměrně přísní a nároční, školáci například také musejí nosit uniformy. Školství na Ukrajině je daleko více svázané předpisy.

Řadu českých dětí by představa učení o prázdninách vůbec nenadchla, jak je to s těmi ukrajinskými, kteří na táboře studují češtinu i naši historii?
Oni sem opravdu jet chtěli, vzhledem k tomu, že se jedná o potomky přistěhovalců, mají o váš jazyk zájem. V Malině v současné době žádný učitel češtiny není, základy jazyka děti mají z rodin, ale moc toho neznají. Generace, která ještě uměla dobře česky už v podstatě vymřela.

Není pobyt v České republice pro rodiče dětí finančně náročný?
Není. Pomohly nám různé instituce z České republiky. Rodiče v podstatě platili pouze cestu dětí po Ukrajinském území.

Co Vám osobně se v České republice nejvíce líbí?
Je zde velmi krásná příroda, čisto, u domů lidé mají květiny. Také mě překvapila obdělávaná pole, u nás leží mnoho úrodné půdy ladem.

V Malině, kde žijete, máte ještě nějaká omezení v souvislosti s Černobylskou havárií?
V naší zóně již žádná omezení nejsou jako v oblasti Černobylu, kde stále platí. U nás se mohou sbírat lesní plody i ovoce. Měření se sice provádějí, ale všechny ukazatele jsou v normě a lidé si už také zvykli. Spíš se kontroluje, co se k nám dováží, aby to právě nebylo z oblasti, které jsou stále postižené.