„S učením v domácím prostředí mám své vlastní zkušenosti, proto jsem se rozhodla vstoupit do tohoto projektu," objasnila jedna z organizátorů společného vzdělávání dětí Jana Žouželová. Osmičlenný kolektiv školáků prvního stupně nemá klasický učitelský sbor. Zástupci z řad rodičů a dalších dobrovolníků je provázejí různorodými činnostmi a hrami. Nenazývají sami sebe proto učiteli, přestože někteří z nich pedagogické vzdělání mají, ale průvodci.

„Mě sem přivedla chuť něco změnit. Proč by děti musely při učení sedět v lavicích, bát se špatných známek a hrát výhradně pasivní roli," řekla další průvodkyně Petra Klimešová. Mezi školáky sice nemá vlastního potomka, otázka úrovně českého školství ji však také pálí. Blíže se totiž seznámila s alternativními školami doma i v zahraničí. Některé principy ji zaujaly natolik, že se je rozhodla uplatňovat při společné domácí výuce.

Podle mladé ženy jde hlavně o přizpůsobení požadavků schopnostem dítěte. Není rovněž na místě, aby za všech okolností rozhodoval pedagog. „Mnohem důležitější než získávání encyklopedických znalostí je, aby byly děti připraveny do života. Já jsem po absolvování školy tento pocit neměla," přidala další argument pro alternativy vzdělávání iniciátorka sdružení Markéta Doubravská.

Uvedla, že společné domácí učení dětí je vyjádřením nesouhlasu s klasickou výukou v dnešních školách. Zároveň odstraňuje jeden z nejkritizovanějších aspektů domácího vzdělávání, totiž nedostatečnou socializaci. Šumperští domácí školáci se učí v soukromém bytě jednoho z členů sdružení a současně jsou v kolektivu vrstevníků. Úhona z nedostatku sociálního kontaktu jim tedy nehrozí.

Vše funguje s požehnáním základních škol, v kterých si rodiče podali žádost o domácí vzdělávání. Vstříc sdružení vychází zejména Základní škola Bohutín. „V domácím vzdělávání nevidím žádný problém. Pokud je rodič svědomitý a splňuje požadavky podle školského zákona, vyhovím mu," řekl její ředitel Pavel Tichý.

Potvrdil, že problémy nebývají ani u pravidelného zkoušení, ke kterému se děti v domácím vzdělávání musí dvakrát za rok dostavit do své kmenové školy. Podle Jany Žouželové, která sama vzdělává své dvě děti individuálně, se jedná o přátelský pohovor bez jakéhokoli stresu. „Domácí školáci chodí pokaždé velmi dobře připraveni," uvedl ředitel bohutínské školy.

Součástí žádosti o domácí vzdělávání je rovněž posudek z pedagogicko-psychologické poradny. Vedoucí šumperské pobočky Drahomíra Jansová se k problematice staví neutrálně. „Doporučení k domácímu učení se týká zpravidla dětí s výchovnými či výukovými problémy. Alternativně založeným maminkám, které v osobním učení svých potomků vidí svůj cíl, však nebráním. Je ale pravda, že těchto případů rok od roku přibývá," připustila psycholožka.

V současné době je v domácí výuce několik stovek českých dětí. Výsledky mají podle průzkumů ministerstva školství většinou lepší než děti ve školách, přesto se stále ozývají záporné hlasy. „Nikdo z těch, kteří kritizují domácí vzdělávání, neví, jak to doopravdy funguje. Mým dětem nic nechybí, spíš naopak. Jsou mnohem spokojenější," uzavřela Jana Žouželová. Autor: Jana Franková