Nic sice nikomu nedluží, přesto čeká návštěvu exekutora. Dluhy má dcera, která s otcem sice již nežije, ale má v domku trvalé bydliště.

„Často si říkám, co mě to na stará kolena potkalo. Asi jsem dceru špatně vychoval. Jí je totiž úplně jedno, jestli exekutor zabaví moje věci,“ říká tichým hlasem muž, který si nepřeje zveřejnit příjmení. Prý už je ostuda i tak dost veliká.

Anabáze s dluhy se začala odehrávat v době, kdy Jiřího dcera Renata odešla po několika semestrech z vysoké školy. Do té doby měla nárok na sirotčí důchod, její otec pobíral vdovecký důchod a navíc slušně vydělával.

„Manželka zemřela před několika lety, dceři jsem se snažil dopřát to nejlepší, dovolené, luxusní oblečení, drahý mobil, vysoké kapesné. Měla skoro všechno, na co si vzpomněla. Když skončila se školou, přestali nám vyplácet sirotčí a vdovecký důchod. Jenže ona chtěla peníze dál a já už jí je neměl z čeho dávat. Provoz domu něco stojí, navíc jsem musel přejít do jiné a hůř placené práce,“ vysvětluje Jiří.

Bylo by logické předpokládat, že si dívka sežene zaměstnání nebo se alespoň zaregistruje na úřadu práce. Jenže prodávat v obchodě podle Jiřího mladá žena vydržela měsíc a půl. Prý to byla nuda a ještě mizerně placená. A tak další měsíce žila střídavě doma nebo u přítele, dny trávila u televize, večer se chodila bavit. Něco financoval otec, něco přítel. Otci se její život nijak nezamlouval, s dcerou se několikrát pohádal. Nakonec s ním přestala komunikovat.

To už se Renata topila v dluzích. Za zdravotní a sociální pojištění, nezaplacené pokuty za jízdu načerno místní dopravou a nakonec nevýhodné půjčky.

„Pár dluhů jsem zaplatil, ale pak jsem se dozvěděl o půjčce, kterou si dcera stačila vzít, když byla pár týdnů zaměstnaná. Je od společnosti, která dává lichvářské úroky, takže to dělá několik desítek tisíc. Koupila si oblečení a boty. Byl jsem na mrtvici, pak jsem řekl dost, už nic platit nebudu. Nedávno přišel dopis, že pohledávku přebírá exekutor, takže jeho návštěvu tady můžu čekat každým dnem,“ dodal Jiří.

Dcera si už našla dobře placenou práci, své dluhy ale ignoruje. Z otcova domu se odstěhovala, trvalé bydliště si v něm ponechala. Otec ji odhlásit nemůže, část nemovitosti dívka po matčině smrti získala do spoluvlastnictví. „Je to neřešitelné, na věcech mi nesejde, ale jde o dům. Pokud půjde do dražby, přijdu o střechu nad hlavou. Jediné, co jsem zjistil, že mám v dražbě předkupní právo. Svůj dům si budu muset koupit,“ uzavřel Jiří.

Jeho příběh není ojedinělý. Před časem se do podobné situace dostali manželé z Hanušovicka. Koupili dům, jehož bývalý majitel měl dluhy. Než se novopečení vlastníci stačili vzpamatovat, exekutor jim oblepil zařízení domu. Museli podat k soudu vylučovací žalobu, aby jejich majetek byl z exekuce vyjmut. Na verdikt soudu čekají již půl roku.

„Bohužel, tyto případy jsou složité. Pokud ale spoluvlastník exekutorovi prokáže, že věci jsou jeho, neměl by je zabavit. Pokud je zabaví, majiteli ještě zbývá vylučovací žaloba,“ sdělil mluvčí exekutorské komory Pavel Kočiš.