Provoz domova pro seniory je závislý na práci dobrovolníků

Ženy se starají o úklid, práci v kuchyňce, pomáhají s péčí o seniory. Muži zase chodí do lesa na dřevo, starají se o zahradu, dobytek, dělají drobné opravy.

„Bez dobrovolníků bychom nemohli fungovat. Kdybychom měli platit všechny lidi, kteří pro nás pracují, potřebovali bychom tři miliony korun jen na platy a odvody. Takhle na mzdách vydáme jen něco přes milion,“ prohlásil Josef Losman, ekonom institutu, který musí v letošním roce vyjít s rozpočtem přesahujícím pouhé dva miliony korun. Potřebovali by však mnohem více, aby mohli přijmout zdravotní sestru a z dobrovolnic udělat pečovatelky.
Dobrovolníci jsou pro institut záchranou, organizace zase podává pomocnou ruku jim. Jde totiž o lidi, z nichž se v minulosti mnozí ocitli na samém dně společnosti.

„Děvčata, která pomáhají v sociální sféře, jsou dlouho bez práce. Muži se rekrutují z řad bezdomovců, bývalých alkoholiků, trestanců, narkomanů, kteří ale prošli léčbou,“ řekl ekonom a zdůraznil, že alkohol je v jejich zařízení zakázaný. Kdyby kdokoli porušil pravidla, rozloučí se s ním. Pobyt v Bílé Vodě by měl být pro nadšence startovací dráhou do nového života a všichni dokazují, že si nezaslouží nálepku beznadějných existencí. „Neměla jsem kde bydlet, neměla jsem ani práci. Beru sociálku sedmnáct set korun, zaplatím příspěvek na ubytování a nic mi nezůstane, ale pomáhám tady ráda, i když zadarmo. Bez práce bych zešílela,“ řekla se smíchem Jozefína Hricková ze Slovenska.

Institut sídlí v bývalém piaristickém klášteře v Bílé Vodě od roku 2000, o deset let dříve vznikl na Slovensku. Jeho kořeny jsou ale právě v Bílé Vodě, kam byly v padesátých letech násilně internovány řádové sestry. Stanislava Ernstová patřící k řádu voršilek se už v roce 1956 svěřila zpovědníkovi Štefanu Podolinskému s myšlenkou zřídit společenství pracující v charitativní oblasti, které dá šanci lidem z okraje společnosti. O desítky let později její sen se proměnil ve skutečnost.