„Verunka má lehkou mentální retardaci, pracuje podle individuálního vzdělávacího plánu. Potřebuje se vším pomáhat, sama víceméně neudělá nic. Neustále se musí popohánět, pak je schopná pracovat," popisuje asistentka.

S páťačkou je od rána po celou dobu výuky.

„Dneska jsme zrovna psaly písemku. Přírodopis Verunku baví," pokračuje žena, která jako asistentka pedagoga u dětí se speciálními potřebami pracuje už deset let.

„Materiály do hodin připravujeme společně ve spolupráci s paní učitelkou. Výuku přizpůsobujeme tak, aby ji zvládla. Když je ve špatném rozpoložení, tak musíme učivo přeložit na jiný den," vysvětluje.

Děti ji do kolektivu vzaly bez problémů, čím jsou starší, tím je to lepší.

Sama však říká, že mít takového žáčka ve třídě, je pro učitele náročné a bez pomoci asistenta by to nešlo.

„Zařazení dětí z praktické školy do běžného prostředí je hloupost. I kdyby se učitel rozkrájel, dítě probíranou látku nepochopí a ve velké míře nezvládne. U Veroniky je to něco jiného, v běžné škole je už od první třídy," dodává Naďa Seidlerová.

Bez asistenta by to vůbec nešlo

To, že není snadné mít takového žáčka ve třídě, potvrzuje i učitelka Jitka Zelová, která Veroniku učí přírodopis.

„Vzhledem k tomu, že tato žákyně má úplně jiné potřeby, tak se jí nemůžu věnovat tak, jak by potřebovala. Proto by výuka bez asistenta pedagoga nebyla na základní škole možná. V hodinách, ve kterých jsou žáci s jinými poruchami, například chování, občas dochází k narušování samotné výuky," přiznala pedagožka.

Páťačka Veronika ale není jediným žákem v Základní škole ve Štěpánově, který má k ruce každý den pomocníka. Ve škole je celkem čtyřiadvacet dětí, které mají nějaký problém a potřebují odbornou pomoc. Šest z nich se pak bez asistenta neobejde.

„Jsou to děti v osmé, páté, čtvrté, třetí a první třídě. Jejich výukové problémy a potřeby jsou různé, některé mají například různé poruchy chování, a někdy se stane, že ruší ostatní žáky, a proto je potřeba je vzdělávat individuálně."

Náročná práce, skromně placená

Pojem inkluze ve školství tak není pro štěpánovskou školu nic nového. Děti se speciálními potřebami ji navštěvují už nejméně dvanáct let.

Podle ředitel Karla Vacka však dětí, které potřebují asistenty i individuální přístup, přibývá. Pedagogických pomocníků je naopak nedostatek.

„Teď nám někteří asistenti dlouhodobě onemocněli a škola má problém sehnat někoho na zástup. Je také pravda, že je to práce, která je placena velmi skromně, a vzhledem k časové náročnosti si asistenti pedagoga nemohou dovolit najít další zaměstnání, kterým by si přilepšili. Pro někoho je to i velmi psychicky náročné povolání," dodal ředitel školy.

Audit Deníku

Je přínosem společné vzdělávání zdravých a handicapovaných dětí?



Společné vzdělávání dětí zdravých a handicapovaných vnímá negativně 53,3 procenta panelistů Deníku z Olomouckého kraje. Pozitivně jej hodnotí 46,7 procenta dotázaných. Odpovídalo 51 lidí.

Z odpovědí panelistů ze Šumperska a Jesenicka

Bořivoj Minář, 57 let,
ředitel společnosti, Česká Ves
Ne. Praktici oprávněně poukazují na to, že handicapované děti potřebují specifickou péči, kterou jim většina normálních školských zařízení nemůže poskytnout.

Zdeňka Daňková, 61 let,
bývalá ředitelka knihovny, předsedkyně Klubu českých turistů, Šumperk
Ano i ne. Integrace je krok správným směrem, ale je třeba mít připraveny materiální i personální podmínky. Ne vždy tomu tak je, určitě je hodně co zlepšovat.

Kamil Navrátil, 38 let,
ředitel kina, Šumperk
Ne. Podle názorů kamarádů ze školství se nejedná o šťastné řešení. Výsledky a následky uvidíme časem.

Irena Johnová, 52 let,
ředitelka Střední školy železniční, technické a služeb v Šumperku
Nevím. Myšlenka je správná, nástroje jsou dobře nastaveny. V letošním roce se realizuje společné vzdělávání tak, jak je požadováno dle novely školského zákona, poprvé. Takže výsledky očekávejme tak za 3 až 4 roky.

SEZNAM VŠECH 55 osobností z Olomouckého kraje účastnících se auditu Deníku najdete ZDE