Třicítce odsouzených, kteří se mohli koncertu zúčastnit za odměnu za dobré chování a plnění svých povinností, zahrály vedle A.M.Úletu ještě kapely Single Malt a Joan Jett and The Blackhearts Tribute.

A.M.Úlet koncertuje za mřížemi pravidelně. Kromě Mírova už vystupoval i v olomoucké vazební věznici.

„Na Mírově jsme poprvé vystupovali už někdy v polovině devadesátých let. Dostali jsme se sem přes pedagogické pracovníky a duchovní pastýře. Struny za mřížemi se konaly poprvé loni, kdy jsme vystupovali s cover bandem Katapultu," řekl kytarista a kapelník A.M.Úletu Jan Adamec.

Zadarmo dostáváte, zadarmo dávejte

Všechny kapely vystupovaly bez jakéhokoliv nároku na honorář.

„Vnímáme toto vystoupení nejen jako zábavu a zpestření, ale také, nebo především, jako vzor pro odsouzené – zadarmo dostáváte, zadarmo dávejte. Podstatou není jen zahrát, ale říct jim, že je venku běžný svět a nikdy není pozdě změnit svůj život," přiblížil motivaci pro koncertování za mřížemi Jan Adamec.

Na svých vystoupeních v žalářích vždy říká, ať odsouzení přijdou po propuštění na jejich koncert a přihlásí se k němu.

„Stalo se mi už několikrát, že jsem na nějakém vystoupení potkal člověka, kterého jsem si pamatoval z vězení, a on se ke mně hlásil," dodal Jan Adamec.

Pro odsouzené byl koncert především vytržením z běžného stereotypu za mřížemi. Někteří si brzy začali podupávat v rytmu.

„Koncert ve věznici, to je jako zjevení a zaplať Pánbůh za to, že mohl být," svěřil se se svými pocity vězeň Albert, který si na Mírově odpykává dlouholetý trest za vraždu. Většinu už má odsezenou.

Vězni, kteří mají vztah k hudbě, mají možnost hrát i za mřížemi, nemají ale zájem. Před lety přitom ve věznici působila kapela Mírov Boys složená z odsouzených. Ta tehdy dokonce hrála spoluvězňům společně s profesionálními muzikanty na koncertu v rámci festivalu Blues Alive.

Učí se za mřížemi i latinsky

Zábřežská Charita působí na Mírově už delší dobu. Pravidelně pořádá například Adventní setkání, která propojují duchovní slovo s hudbou. Kromě toho odsouzeným nabízí podanou ruku v podobě pomoci při začleňování do života po propuštění. Jedním z kroků je i pravidelný kontakt charitního dobrovolníka s odsouzenými.

Tomáš Kobza je dobrovolníkem Charity už třináct let. Do věznice dochází jednou měsíčně a s odsouzenými vede rozhovory na různá témata. Týkají se jak duchovních věcí, tak praktických záležitostí, které řeší ve vězení nebo po opuštění bran žaláře.

„Život ve vězení má svůj řád, je pravidelný, přesný a také stále stejný. Takže odsouzení vítají možnost si popovídat s někým z venku," říká Tomáš Kobza.

Odsouzení podle něj mají zájem také o materiální věci, jako jsou tenisky, brýle, oblečení, ale i o knížky, časopisy nebo kalendáře.

„Někteří vězni učí ostatní cizí jazyky, takže jsem jednou sháněl i knížky v latině," dodává.

Charita pomůže po propuštění

Charita je pro odsouzené mnohdy první, na koho se obracejí po propuštění.

„Tím, že někteří žijí ve vězení mnoho let, mívají po propuštění problém se začlenit do běžného života. Často nemají rodinné zázemí, bydlení a samozřejmě práci. V tomhle začátku se mohou obrátit na Charitu," vysvětlil Tomáš Kobza.

Zábřežská Charita provozuje středisko Naděje, kde může propuštěným vězňům nabídnout nouzové ubytování, ošacení nebo pomoc se zařizováním praktických věcí.

Svůj trest si v současné době na Mírově odpykává tři sta padesát odsouzených. Drtivá většina z nich je zařazená do nejpřísnější kategorie se zvýšenou ostrahou.

Mezi odsouzenými, kteří tráví své dny nedobrovolně za branami mírovského hradu, je i dvaadvacet cizinců.