„Peníze jsme já, bratr a otec dostali tak před rokem a půl a domnívali jsme se, že tím ten letitý spor definitivně končí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nás zaskočilo, protože každý nyní máme vracet kolem devadesáti tisíc korun. Já už dokonce dostal dopis, že pokud nezaplatím, přijde ke mně exekutor," konstatoval Jiří Řmot.

V této částce je zahrnuta i adekvátní část soudních poplatků, které se za deset let vyšplhaly na statisíce korun. Předtím byla jejich úhrada na žalovaných stranách. Dovolací soud konstatoval, že Alena Řmotová si úraz částečně zavinila sama svou neopatrností.

„Určil míru takzvaného spoluzavinění poškozené v rozsahu dvaceti procent," uvedl předseda senátu Petr Vojtek.

Potrestána je tak nyní vlastně moje rodina, říká Řmot

Rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje Jiří Řmot za absurdní.

„Potrestána tak je nyní vlastně moje rodina, o nějaké vině mámy nemůže být řeč. Všechny soudy jsem vyhrál, jen radnice se stále dokola odvolávala a nechtěla žádnou zodpovědnost převzít. Proto se spor tak vlekl a stoupaly soudní poplatky. Jak se teď ukázalo, město se vlastně soudilo za moje peníze," pokračoval dále Jiří Řmot.

Alena Řmotová se vážně zranila v roce 2005 při pádu do nezakryté kanalizační jámy, která se nachází na městských pozemcích nedaleko čtvrti Vyhlídka. Poblíž svého domu, kde se nebezpečná jímka nacházela, tehdy sekala trávu a nešťastně uklouzla. Žena utrpěla devastující poranění, na jejichž následky o několik měsíců později zemřela.

Smutnou ironií ale byla skutečnost, že právě Alena Řmotová radnici několikrát upozorňovala na velké riziko pádu do betonové jámy. Trávu na městské parcele sekala proto, aby místo nezarostlo plevelem.

Do jímky padaly i děti

Kanalizační vpusť je dlouhá jedenáct metrů a hluboká přes metr a půl. Slouží k zachycení dešťové vody ze svahu.

„Máma tehdy psala starostovi Brožovi nejméně třikrát, obrátila se i na Podniky města Šumperka. Do jímky už předtím spadly dvě děti, kterým dokonce zranění ošetřovala. Matka chtěla, aby radnice místo zabezpečila," řekl Jiří Řmot. Dopisy pak figurovaly u soudů jako důkazy.

Spor se vlekl i kvůli tomu, že se dlouho nedařilo zjistit, komu vpusť na pozemcích města patří. Soudy nakonec rozhodly, že odškodnění v celkové výši 720 tisíc korun mají pozůstalým rovným dílem zaplatit město a dvě vodohospodářské společnosti.

Město vinu odmítá

Radnice, která se odvolala k nevyšší instanci, si za svým postupem stojí, i když na odškodnění nešla z městské kasy ani koruna. Platila totiž pojišťovna. Šlo ale prý o princip.

„Od začátku sporu tvrdíme, že vina na straně města není. Stavba byla řádně zkolaudována a o riziku paní Řmotová dobře věděla. Její úraz byl bohužel velmi nešťastná náhoda," uvedla vedoucí majetkoprávního odboru šumperské radnice Hana Répalová.

Jiří Řmot se s nepříznivým vývojem své kauzy smířit nehodlá a podal stížnost k Ústavnímu soudu. Podle něj je nepřijatelné, aby po rozhodnutích okresních a krajských soudů vydal úplně jiný rozsudek soud třetí instance.