VYBERTE SI REGION

Nestor jesenických lázní: Zprvu jsem tu byl nešťastný, dnes bych neměnil

Jeseník – Vystudoval pedagogickou fakultu, stal se ale lékařem. Když jej poslali do Jeseníku, byl nešťastný. Nakonec zde strávil celý život. Jen málokdo zná zdejší lázně a jejich zakladatele tak dobře, jako Alois Kubík.

13.2.2016
SDÍLEJ:

Emeritní primář jesenických lázní Alois Kubík.Autor: DENÍK/Petr Krňávek

 „Z nynější podoby lázní jsem nadšený, vrátit bych se do nich ale dnes už nechtěl," říká emeritní lázeňský primář.

Jak jste se dostal ke svému povolání lékaře?
Francouzi mají zvláštní rčení – lidé, hledejte ženu. I v mém případě to tak bylo. Jako chlapec jsem se u tatínka učil hrát na housle. Chudák – pět Malátů jsem přehrál, smyčec na mě polámal a pak to vzdal. Tatínek učil v Loděnici u Opavy. Přišel ale osmatřicátý rok a tatínek musel pryč. Měl příbuzné v Lipníku nad Bečvou a tam jsem studoval reálku. Chyběla mi ale muzika. A tak jsem šel za tatínkem, že bych se vrátil zpět k houslím. Tatínek už byl moudrý a rozhodl se, že mi koupí nové. Já, který jsem měl takový odpor k houslím, jsem dokázal hrát čtyři hodiny i déle. Maminka měla za přítelkyni manželku ředitele hospodářského družstva. Byl to uvědomělý národovec, který měl dvě děti – Břetislava a Jitku. Milá Jituška byla učitelka, hrála na klavír a já k ní chodil na korepetice. Na ten moment v životě nezapomenu. Měli rozsáhlý obývací pokoj, byl to takový slunný den, udělali jsme si při přehrávání pauzu. Ona se na mě podívala a povídá: Já bych si vás tak dokázala představit jako lékaře. Já jsem se jí vysmál, protože jsem měl být kantor.

Povolání učitele má k lékařskému hodně daleko…
Tatínek i maminka byli učitelé, já jsem chtěl učit také. Když skončila válka, přihlásil jsem se do doplňovacího studia na učitelském ústavu v Olomouci. Absolvoval jsem ho během prázdnin, udělal jsem si doplňovací maturitu a rok jsem učil na měšťance v Oseku u Lipníku. Dovedete si představit dvacetiletého učitele, který byl třídní ve třídě čtrnáctiletých holek. Učení mě velmi bavilo, ale trápilo mě chování učitelského sboru. Byl jsem nešťastný. Když mě ředitel viděl, pořád proti mně něco měl. Utíkal jsem před ním jako malý kluk. Nakonec jsem se rozhodl, že v Oseku nebudu, a dostal jsem dekret do pohraničí. Nevím, jestli to byl sen nebo vidina, přede mnou se objevil znovu ten pokoj a já slyšel tu Jitušku. Tak jsem se toho chytil. Šel jsem za tatínkem, byl už v penzi. Řekl jsem: Tatínku, co říkáš na to, kdybych šel studovat medicínu? On se na mě podíval a odpověděl: ‚Jestli máš chuť tak běž.

Setkání s žijící kronikouPři setkání s Aloisem Kubíkem byste netipovali, že tomuto elegantnímu muži bude za několik dní jednadevadesát let. Bývalý primář jesenických lázní dovede o jejich historii a zakladateli Vincenzi Priessnitzovi poutavě vyprávět. Když po desetiletích vyjmenovává jména svých bývalých spolupracovníků a do detailů vzpomíná minulost lázeňského areálu, posluchač se jen stěží brání označit jej žijící kronikou jesenických lázní. Po devadesátiminutovém vyprávění překypujícím zajímavými informacemi se nakonec redaktorovi omlouvá. Že jej tak dlouho zdržel.

Jaká byla vaše vysokoškolská studia?
Patřil jsem v roce 1946 mezi první posluchače znovu otevřené fakulty v Olomouci. Medicína mě hrozně bavila. Onemocněl jsem však tou nejhorší formou tuberkulózy. Nakonec jsem se pár dnů před promocí úplně zhroutil. Ještě jsem se stačil oženit, ve středu na úřadě, v sobotu ve sboru, v neděli jsem se sesypal a další týden jsem měl promovat. V nemocnici jsem je uprosil, abych mohl na promoci jet. Pustili mě na ni. Oni mě vůbec neléčili, protože počítali, že každý den skončím.

Vy jste ale přežil.
Starala se o mě jedna řádová sestra, Theopista. Chodila mě navštěvovat maminka a novomanželka Věra. A můj stav se stále horšil. Když mě jednou navštívili, Theopista je zastavila na chodbě a řekla: Paní doktorová, mě se zdá, že se za svého manžela špatně modlíte. Potom došlo ke zvratu a já jsem se z toho dostal. Když mě po půl roce Theopista propouštěla, dávala mi fascikl rentgenových snímků se slovy: Pane doktore, vezměte si to, bude se vám to opakovat. Od té doby se mi nemoc nevrátila.

Takto jsem si medicínu nepředstavoval

Jak jste se dostal do Jeseníku?
Poté, co jsem se jako praktikant v nemocnici v Opavě nakazil tuberkulózou, jsem si už do nemocnice netroufal. Měl jsem zajištěné místo v lázních v Teplicích nad Bečvou. Šel jsem do Prahy za šéflékařem nad lázněmi. Řekl mi: Vím, že je v Teplicích nad Bečvou volné místo, ale já nutně potřebuji lékaře do Jeseníku. Nerozmýšlel jsem se a řekl jsem mu ano. Do Jeseníku jsem nastoupil 1. října 1952.

Jak jste se v Jeseníku cítil?
Byl jsem nešťastný. Takto jsem si medicínu nepředstavoval. Když jsem nastoupil, bylo nás pět lékařů. Do konce roku se všichni vypařili a zůstal jsem tu s primářem sám. Na dvě stě padesát lůžek. A primář nevyšetřoval nové pacienty, jen je kontroloval. Nakonec jsem to vyřešil tím způsobem, že moje manželka se mnou byla v ordinaci a vrchní a dietní sestra zpovídaly pacienty. Jeden se vysvlékal, druhý oblékal a tak to šlo třeba do půl desáté večer. Potom mi Praha poslala na pomoc pana doktora Nováka. Byl to vojenský lékař, už starý pán, nahluchlý. Pane kolego, nešetřete mě, říkával. Jak jsem ho měl nešetřit, když nedokázal pacienta vyšetřit dřív, než za dvě hodiny? On při vyšetřování pacienta usnul. Potom jsem si ale na Jeseník natolik zvykl, že jsem odmítl nabídku odejít do Žamberku i Prahy. Před deseti lety jsem dostal nabídku, abych šel ordinovat do Bavorska. Já už zůstal Jeseníku věrný.

Co vás tu drželo, že jste odmítl jít jinam na lepší pozice?
Už jsem se tady zapracoval, udělal jsem si atestaci z interny, z balneologie. Z Jeseníku mě už nikdo nedostane.

Emeritní primář jesenických lázní Alois Kubík.

Zabalit, vybalit, procházka

V čem se lázně lišily od toho, jaké jsou dnes?
Když jsem do lázní přišel, na Bezruči se léčili převážně psychiatričtí pacienti, ale také stavy po operaci štítné žlázy nebo onemocnění štítné žlázy. U některých pacientů končily depresivní stavy sebevraždou. Zejména na sanatoriu Priessnitz k tomu tamní balkony sváděly. Když se ale potom rozšířila léčiva ataraktika, problém zmizel. Postupně se zaměření lázní rozšířilo na nemoci dýchacích cest- bronchitidy, chronické záněty průdušek, astmata.

Využívaly se v minulosti v lázních Priessnitzovy procedury?
Když jsem do lázní přišel, prakticky všichni pacienti měli naordinovánu Priessnitzovu proceduru. Předehřátí v žárovkové skříni, hodinu pacient strávili v mokrém studeném zábalu, pak ho vybalili, dostal pololázeň, obléct a na procházku. Je to časově náročná procedura, postupně se tak stala popelkou.

V poslední době se hodně zabýváte Vincenzem Priessnitzem. Co vás k této osobnosti přivedlo?
Jak jsem se postupně sžíval s Gräfenbergem, dostal jsem se také k místní historii. Začal jsem tak sbírat literaturu o Priessnitzovi. On sám nikdy nevydal žádnou knihu, jen jednou ho donutila dcera, aby jí nadiktoval, jaké procedury by měla dělat u jednotlivých nemocí. Byl to ručně psaný sešit a říkalo se mu Priessnitzova kniha o vodě. Byla psána švabachem, kterým jsem i já ještě psával ve škole. Kopii jsem dostal do rukou a dostal jsem za domácí úkol tu knížku přeložit. S jídlem roste chuť. Dostal se mi do rukou výtisk životopisu Priessnitze od Selingera, tak jsem ho také přeložil, moc se mi líbil. Vedoucí jedné ze skupin německých turistů mi věnoval životopisný román o Priessnitzovi. Napsal ho Hugo Scholz. Na základě archivu s Priessnitzovou pozůstalostí napsal životopisný román nazvaný Léčící voda. Přeložil jsem jej, knížku má v rukou městský úřad a chtěl by ji vydat.

Dnešní lázně? Jsem nadšený

Žijí v Jeseníku potomci Vincenze Priessnitze?
Žila zde manželka Priessnitzova vnuka. Když jsem ji znal, měla už ale problémy s pamětí. Po válce v lázních působil doktor Reinhold, v medicínském světě světoznámá osobnost. Od jeho vdovy jsem se ledacos dozvěděl. Reinhold například prováděl ještě původní Priessnitzovu proceduru na lůžku na pokoji. Když byl v lázních v roce 1959 celosvětový psychiatrický kongres, lékaři se zajímali také o Reinholda. Neměl bych to prozrazovat, ale paní Reinholdová měla tenkrát v důsledku dané situace domácí vězení.

Jaké místo máte v lázních nejraději?
Mám rád všechna místa, ale teď se na ně nedostanu. Rád jsem chodíval k Priessnitzovu prameni. Pomník zde nechal postavit Vincenz Priessnitz na paměť svého předka zabitého na tomto místě Švédy. Potěšilo mě také, že v lázních zřídili balneopark.

Jak se vám líbí lázně nyní?
Jsem nadšený. Jsem rád, že v nich provedli parkovou úpravu. Je dobře, že spravili promenádu. Trošku mě mrzí, že se obnovují původní názvy, například Wiener Kaffeehaus. Ona měla předchůdce už v Priessnitzově době. Bylo tam takzvané dámské kasino. Lázně jdou dopředu. Prosperují také proto, že jsou zároveň i hotelem. Odpracoval jsem v lázních šedesát let. Vím, že je dnes vše orientované na peníze. Jsem rád za to, jak lázně vypadají, ale vrátit bych se tam už nechtěl.

Autor: Petr Krňávek

13.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Stavbaře na Sedle ohrožují agresivní řidiči. Vjíždí do zákazu, pak jsou sprostí

Loučná nad Desnou – Vjíždí do míst, kam nesmí, jsou vulgární a agresivní. Rozestavěnou silnicí na Červenohorském sedle se pokouší projet mnoho řidičů. Stavbaři problém s neukázněnými šoféry řešili už loni, letos je podle nich situace ještě horší.

Stát podruhé obere vlastníky půdy

Okradl je za komunistů, teď je oškube znovu. Za pozemky, které stát lidem kdysi sebral, jim nedá náhradní, ale jen směšně málo peněz. Půda prý došla, dozvídáme se poté, co statisíce hektarů od státu lacino získali zemědělci a překupníci. Na restituce je přitom pozemků ještě dost. Stát si chce ale půdu zcizenou vlastníkům za bývalého režimu nechat, aby měl rezervu pro své plány. Třeba na budování nových přehrad.

V Jeseníkách hrozí silné bouřky

Olomoucký kraj – Zejména v horských oblastech Jeseníků se v pondělí mohou objevit silné bouřky. Meteorologové varují také přes přívalovým deštěm a nárazy větru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies