Karel Lukas za první světové války sloužil v ruských a později francouzských legiích. Po návratu se stal vojákem z povolání. Vypracoval se až na důstojníka generálního štábu.Historik Jiří Friedl představil na besedě v šumperské knihovně svou publikaci o životním příběhu velkého vlastence, generála Karla Lukase.

Významným způsobem se podílel na budování československého pohraničního opevnění.

Byl členem skupiny na Ředitelství opevňovacích prací, která rozhodovala, kde budou bunkry umístěny, kolik jich bude a jak budou vybaveny.

„V březnu 1939 se zapojil do domácího odboje, ale musel odejít do zahraničí, protože mu bylo gestapo na stopě. Podílel se na vybudování československé zahraniční armády ve Francii a působil také jako náčelník štábu československé brigády ve Velké Británii. V roce 1942 se jako pozorovatel u britské tankové jednotky dostal do severní Afriky, kde byl při náletu v Libyi zraněn," připomněl Jiří Friedl. Zažil bitvu u El Alameinu i boje při osvobozování Itálie.

Poté se stal československým vojenským přidělencem ve Spojených státech a Kanadě. Když se tento milovník umění a člověk s kontakty v nejvyšších patrech anglické aristokracie vracel v roce 1947 domů, jistě netušil, jak smutný osud ho brzy potká.

Tehdy se ale ještě zdálo, že ho čeká vysoká kariéra. Byl jmenován velitelem brigády v Novém Jičíně a povolán do kurzu pro vyšší velitele, což byl předpoklad pro povýšení na generála.

„Lze předpokládat, že pokud by nepřišel Únor 1948, byl by do generálské hodnosti povýšen 28. října toho roku při příležitosti státního svátku," doplnil autor knihy.

Spor s osvětovými důstojníky

Místo toho se ale po nástupu komunistů k moci dostal do sporu s osvětovými důstojníky, kterým vytýkal přílišné vyzdvihování zásluh Sovětského svazu a opomíjení pomoci Západu. Z armády nakonec dobrovolně odešel. Stáhl se do ústraní a vrátil se zpět do Brníčka.

Luxusní auto

Komunistům ale byl trnem v oku kvůli obyčejné závisti. Z Ameriky si totiž přivezl luxusní automobil značky Packard DeLuxe Clipper.

„Vzhledem k tomu, že tehdy u nás jezdily vozy na dřevoplyn a různé trofejní kusy, působilo toto auto jako pěst na oko. Kromě toho si přivezl i zásoby cigaret, alkoholu nebo punčoch. Ale ne že by s nimi kšeftoval. Jak je doloženo dokumenty, rozdával je mezi obyvatele Brníčka a podporoval své spolurodáky," řekl Jiří Fiedler.Historik Jiří Friedl představil na besedě v šumperské knihovně svou publikaci o životním příběhu velkého vlastence, generála Karla Lukase.

Když ho zatkla Státní bezpečnost, její příslušníci dům doslova vyrabovali.

„Přitom vůbec nejevili zájem o vojenské dokumenty, na nichž by bylo možné postavit obžalobu a proces. Karel Lukas měl třeba záznamy na pozdějšího velitele Státní bezpečnosti Osvalda Závodského, kterého ve Francii nedoporučil k přijetí do armády," popsal zatýkání autor knihy.

Zemřel na následky brutálního bití

Estébáci záhy zjistili, že proti zatčenému nemají důkazy a budou ho muset propustit. Hrozilo, že by si stěžoval kvůli vyrabovanému bytu, proto ho museli fyzicky zlikvidovat. Karel Lukas zemřel na následky brutálního bití v pankrácké věznici 19. května 1949, o měsíc dříve než jeho přítel a další oběť komunistického režimu Heliodor Píka.

Za jeho smrt nebyl nikdy nikdo potrestán. Rehabilitace se dočkal až po sametové revoluci. V roce 1990 ho Václav Havel povýšil im memoriam na generálmajora.

Kniha Generál Karel Lukas – životní příběh severomoravského rodáka je druhým, dopracovaným vydáním. Poutavý příběh obohacuje mnoho historických fotografií. Publikaci vydalo nakladatelství Veduta Štíty a k dostání je v knihkupectvích v regionu.