Skutečnost, že svou práci dělá víc než dobře, potvrzuje kromě jejích klientů také Cena sympatie, kterou obdržela koncem letošního října. Vyhlašuje ji každoročně časopis Ošetřovatelská péče a Rada kvality ČR.

„Když jsem to zjistila, nechtěla jsem ani jet na předávání cen. Bylo to však pěkné a mezi sedmi oceněními v republice jsem se nakonec cítila dobře," vzpomíná Anna Foltýnová na slavnostní událost v Rytířském sále parlamentu.Anna Foltýnová, pečovatelka Charita Zábřeh, získala Cenu sympatie, kterou vyhlašuje každoročně časopis Ošetřovatelská péče a Rada kvality ČR.

K této fyzicky i psychicky náročné profesi se dostala zcela přirozeně. Nejprve se sedm let pohybovala v oblasti administrativy a účetnictví. Moc si ale nerozuměla s výpočetní technikou. Následujících sedmnáct let strávila doma s dětmi a také péčí o babičku.

„Starat se o druhé mi nikdy nevadilo. A i když některé úkony nejsou úplně příjemné, lze si na ně zvyknout," vysvětluje pečovatelka.

Aby mohla být zaměstnaná v Charitě, musela nejdřív absolvovat pečovatelský kurz. V současné době má na starosti oblast Dubicka, kde se nachází většina jejích stálých klientů.

„Dopoledne jich navštívím pět. Potom připravím a rozvezu obědy. Po obědě na mě čekají ještě další tři," popisuje svoji každodenní rutinu sympatická žena.

S mnoha lidmi, o něž pečuje, se časem spřátelí. Pokaždé je vyslechne. Klienti potvrzují, že je vždycky milá a vstřícná. Nebývá pro ni problém vykonat něco nad rámec povinností. Za jednou nevidomou klientkou jezdí dokonce pět let.

„Anička to se mnou nemá jednoduché. Nevidím a moc toho nezvládnu. Minule mi napekla na Vánoce. Tady ten likér je také její práce," chválí svoji pečovatelku Zdeňka Trendlová a usrkává červeně zbarvenou tekutinu.

U otázky, zda má se svými klienty nějaké špatné zkušenosti nebo nepříjemné zážitky, vrtí osmačtyřicetiletá držitelka ceny za sympatii Anna Foltýnová hlavou.

„To víte, že je občas někdo protivný a má na to právo. Ještě jsem se ale nesetkala se zásadním problémem," dodává. Její přístup očividně vyvolává v seniorech důvěru a pocit, že nejsou na všechno sami. Péči o jejich základní fyzické potřeby tak doplňuje něčím mnohdy ještě důležitějším. Totiž příjemnou společností, úsměvem, pochopením a někdy i objetím.

Autorka: Jana Franková