Socha strašila ve městě celých pětatřicet let. Odsun do propadliště dějin umožnil až převrat a svržení komunistické moci v listopadu 1989. První komunistický prezident Gottwald následoval Stalina o pět týdnů později - 5. ledna 1990.

Oba zaujali novou pozici v koutě dvora bývalé robotárny v Lidické ulici, kde má šumperské muzeum depozitáře.

Rudý koutek působil groteskním dojmem. Gottwald totiž vypadal jako svérázný trpaslík. Horní část původně trojdílné sochy - poprsí s hlavou - stála na nohách postavy, zatímco střední díl plastiky ležel vedle.

Stalin s uraženou rukou ležel Gottwaldovi u nohou stejně jako reliéf se srpem a kladivem.

Od letošního roku vypadá koutek jinak. Nad Stalinem přibyla stříška a Gottwalda přesunuli o pár metrů dál pod přístřešek mezi hromadu dalších uložených věcí.

„Jsou to sbírkové předměty v majetku Olomouckého kraje a ve správě našeho muzea, takže se musíme o ně postarat. Nedají se ani prodat, i kdyby o ně nějaký skanzen projevil zájem. Sbírky se neprodávají,“ řekla ředitelka muzea Marie Gronychová.

Více než třímetrová socha Stalina stála od roku 1954 na náměstí Svobody u evangelického kostela, které až do roku 1989 neslo název Československo-sovětského přátelství. Když se tady v 80. letech chystala stavba pomníku osvobození, Stalina přestěhovali na okraj parčíku pod zámkem. Tam mu před listopadem 1989 někdo natřel ruce narudo.

Socha Klementa Gottwalda stávala na náměstí Republiky, které tehdy neslo jeho jméno, odhalena byla 23. listopadu 1958. Hlavním autorem sochy byl brněnský sochař a rodák z Bušína Jan Urban.

Zatímco šumperský Stalin zůstal po roce 1989 ve městě, jeho zábřežský kolega urazil mnohem delší cestu.

Z podstavce v parčíku u III. základní školy ho sundal jeřáb 8. prosince 1989. Socha putovala do místního kamenosochařství a město ji vzápětí nabídlo k prodeji.

Reagovalo tak na tehdejší zájem ze zemí západní Evropy i zámoří.

„Náš inzerát otiskl například Frankfurter Algemeine Zeitung, Times nebo Figaro," vzpomínal před časem člen prvního polistopadového zastupitelstva Alois Frank.

Do Zábřehu dorazilo šest odpovědí s žádostí o popis a fotografie sochy. Nakonec ji město prodalo v roce 1993 do Německa. Podle zápisu v městské kronice získalo za Stalina deset tisíc marek a navrch zdravotnický materiál pro nemocnici a charitu v hodnotě dalších sedm a půl tisíce marek.