„Není to původní vůz, který používala Bezpečnost, ty už se sehnat nedají. VAZ 2101, který byl vyrobený v roce 1974, jsem koupil od prvního majitele, auto už bylo připravené na vrakoviště. Po zimách jsem ho dával dohromady, některé díly se sháněly těžko. Na jaře jsem se stal členem veterán klubu a již jsme se synem objeli několik akcí, sehnali jsme si dobové uniformy,“ řekl Ladislav Diviš, který s nablýskaným žigulíkem ochotně zapózoval před šumperskou policejní budovou v Havlíčkově ulici.

Ta ovšem za éry žlutobílých vozů ještě nestála, tehdejší Veřejná bezpečnost sídlila jinde. Obvodní oddělení se nacházelo na Hlavní třídě, kriminálka měla budovu v ulici 8. května. Žigulíky v žlutobílém provedení bezpečnost používala od roku 1975 až do Listopadové revoluce, kdy je nahradily zelenobílé Škody Favorit.

V tehdejší době byl vůz sovětské výroby jedním z nejvýkonnějších, který se na socialistickém trhu vyskytoval, jeho cena se pohybovala kolem 50 tisíc korun. Jen pro srovnání: platy běžných profesí tehdy sotva přesáhly dva tisíce korun.

V technickém průkaze má auto uvedenou nejvyšší rychlost 140 kilometrů v hodině.

„To jsem nezkoušel, ale bez problémů 110 kilometrů v hodině jedu,“ dodal majitel auta.

Na pozornost lidí je Ladislav Diviš již zvyklý. „Většina lidí to bere stejně s námi jako recesi, ale jsou i takoví, kteří na nás zahrozí. Ale opravdu se nejedná o žádnou propagaci minulého režimu, taková auta zde prostě jezdila. Problémy jsem neměl ani s policisty, někdy když mě potkají, zdraví, někdy i bliknou majákem. Auto si prohlíželi na nedávném srazu veteránů v Brně, chovali se velmi přátelsky,“ konstatoval Diviš.

Pokud by někoho při pohledu na žigulík s nápisem VB napadlo, že je na tom policie s penězi natolik mizerně, takže sahá po vysloužilé technice, hluboce by se mýlil. Žigulík byl totiž proslulý svou nemalou spotřebou, na sto kilometrů spolyká více než deset litrů, dnešní policejní vozy jsou na podstatně úspornější.

SNB, VB a StB

Sbor národní bezpečnosti (SNB) hrál hlavní úlohu mezi represivními nástroji moci v komunistickém Československu.

SNB vykonávala jednak činnosti, které v demokratických státech obvykle vykonává policie – jimi byla pověřena složka nazývaná Veřejná bezpečnost Sboru národní bezpečnosti (VB), a pak činnosti zpravodajské, zaměřené na boj proti „vnitřnímu“ a „vnějšímu“ nepříteli – tyto činnosti konala neblaze proslulá Státní bezpečnost (StB)

Zdroj: Wikipedie