Návštěvníci si nenechali ujít Pouť tří národů, která se nesla v duchu dvacátého výročí náboženské svobody.

Mši svatou společně sloužili diecézní biskup František Václav Lobkowicz, nový polský biskup Andrea Czaja a německý biskup Gerhard Pieschl.

Pouť tří národů je pro věřící svátkem, kvůli kterému neváhají vážit několikahodinovou cestu ke kostelíku ukrytému uprostřed lesů.

„Před dvěma lety jsem tady byla poprvé a musela jsem přijet zase. Je tady krásně. Člověk zde najde odpočinek a duševní oporu,“ řekla matka sedmi dětí Josefa Andrýsová ze Světlé Hory.

Náboženskou svobodu bere jako dar. „Víru nám bývalý režim zakazoval, ale já byla svá a stále chodila do kostela, i když byly problémy,“ dodala Andrýsová.

Poutní místo: porod i exploze

Sobotní pouť tří národů na poutním místě Maria Hilfe nad Zlatými Horami na Jesenicku oslavovala dvacet let náboženské svobody. Kostelík ukrytý v lese letos slaví své čtrnáctileté výročí, kdy jej dvacítka nadšenců ze Sdružení za obnovu poutního místa, předala církvi.

Poutní místo má prvopočátek své historie v roce 1647. Při švédských válkách zde našla ochranu těhotná žena místního řezníka. Dcera tehdy narozeného chlapce a pozdějšího radního Dorota Weissová nechala v roce 1718 zhotovit obraz bohorodičky a zavěsila jej na místě, kde se její otec narodil.

Od té doby sem přicházeli poutníci, vystavěli dřevěnou kapli a někteří zde byli zázračně uzdravení. Kapli nahradil zděný kostelík. Svaté místo se později stalo trnem v oku komunistickému režimu, který je nechal v roce 1973 vyhodit do povětří.

Věřící ale dál přicházeli na poutní místo. Jedním z nich byl i Václav Dvořák. Na místo devastace se chodil modlit i přes přísné zákazy komunistického režimu.

„Sem byl vstup zakázán, a tak jsme chodili večer, i přesto nás hlídala a legitimovala policie. Nejdřív jsme sem chodili na Velikonoce a pak pokaždé v devět hodin večer každý první pátek v měsíci a tato tradice se udržela dodnes. Tehdy se u věřících probudil sen obnovit poutní místo,“ uvedl Dvořák.

Dvořák spolu s devatenácti přáteli založil Sdružení na obnovu poutního místa a tím začala hektická doba shánění financí. Církev ani stát nepřispěli ani korunou, o stavbu za více jak osmadvacet milionů korun se postarali dárci z České republiky a zahraničí.

V roce 1995 byla stavba dokončená a o čtyři roky později ji sdružení předalo duchovní správě.