Přehradou Nemilka plul obojživelník pro esesáky

Auto vybavené lodním šroubem se ve vodě obratem změní v loď řízenou ovšem dál volantem. Kola fungují jako kormidlo.

„Těch vozů bylo vyrobeno jen asi čtrnáct tisíc, takže se jich moc nedochovalo. U nás v republice jich je asi dvacet, ale ne všechny jezdí i plavou,“ řekl Pražan Ivan Mackerle. Svému vozu říká vodník.

Jeho koníčkem jsou nejen veteráni, ale také luštění záhad a tajemných jevů. Zorganizoval desítku expedic do nejrůznějších končin světa, kde se s kolegy pokoušel mnohé záhady vyluštit. O svých výzkumech napsal několik knih (na příklad Drakulovi v patách nebo Příšery odnikud), píše pro řadu časopisů, v televizi Prima působil jako odborný poradce seriálu Záhady a mystéria.

Jedna z jeho prvních expedic ho v roce 1977 zavedla do Skotska za lochnesskou příšerou. Stejně jako teď Nemilskou přehradu, i jezero Loch Ness brázdil před třiceti lety se svým vodníkem – poté, co se mu po velkých problémech a průtazích podařilo získat výjezdní doložku.

Obojživelník je vlastně Mackerleho expediční vůz. Spotřebu má jen deset litrů na sto kilometrů, má pohon na všechny čtyři kola a přídavnou terénní rychlost

„Koupil jsem ho na inzerát v roce 1964 za čtyři tisíce korun. Byl to nepojízdný vrak, nejezdil ani po zemi, natož ve vodě. První součástka, kterou jsem při renovaci koupil, stála polovinu toho, co celé auto,“ popisuje historii vozu Ivan Mackerle.

Na silnici s vodníkem budí úžas, zvlášť když si k jízdě stylově nasadí čepici Wehrmachtu.

Na zvolský sraz, který už potřiadvacáté organizuje sběratel Vladimír Léhar, jezdí Ivan Mackerle od začátku, postupně přibral syna, teď už i vnuka.

Sraz pokračuje do pondělí, ještě v neděli 5. července je asi sto dvacet veteránů americké i německé výroby k vidění na loukách půl kilometru za Zvolí směrem na Jestřebí.