VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Robert Runták: I v Olomouci může nastat malý Bilbao efekt

Nenápadný člověk, o kterém už ale každý alespoň zaslechl. Olomoucký patriot Robert Runták byl v minulosti hodně aktivní ve fotbalovém klubu Sigma, z jehož vedení ale na protest proti nekalým praktikám odešel.

1.10.2016
SDÍLEJ:

Olomoucký milovník umění Robert Runták koupil dům v Jungmannově ulici a má s ním své plány. Právě tady by zanedlouho měla vzniknout výjimečná galerie. Foto: Radek Pázler

Pokud se mu podaří je dotáhnout do konce, přibude v Olomouci jedno významné místo, k němuž by se upíraly zraky milovníků umění.

V minulosti jste vstoupil do povědomí části olomoucké veřejnosti jako jeden ze spoluvlastníků fotbalové Sigmy Olomouc. Máte ke klubu i dnes nějaký vztah?
Nepočítám-li to, že když jsem v Olomouci a Sigma hraje, tak se na zápas zajdu podívat, tak již zhruba čtyři roky mě s klubem nic nepojí.

Přesto však dění v klubu určitě sledujete.
Sleduji ho pohledem člověka zvenku, který není zainteresovaný. Trápí mě, jak to tam vypadá, že Sigma už podruhé v krátké době sestoupila do druhé ligy, což bylo dříve naprosto nepředstavitelné. Chci věřit tomu, že během tohoto roku se už konečně změní vlastnická struktura a klub nabere po dlouhé době správný směr.

A jiná sportovní odvětví? Například hokej, kterému se teď v Olomouci daří? Angažujete se někde?
Nepočítám-li určité sponzorské aktivity, které nejčastěji směřují k méně divácky atraktivním sportům a především pak do mládežnických kategorií, tak se ve sportu nijak aktivně nepohybuji.

Chceme přesáhnout regionální rozměr

Proslýchá se ale, že máte v Olomouci smělé plány v oblasti kultury?
Nedokážu posoudit, jak moc smělé nebo nesmělé plány to jsou, v každém případě jsem v Olomouci zakoupil překrásný objekt, v jehož části bych rád provozoval v budoucnu uměleckou galerii a rezidenční ateliéry pro domácí i zahraniční umělce.

Můžete nám prozradit, o jaký objekt jde?
Jde o nádhernou průmyslovou budovu z roku 1908, která se nachází v Jungmannově ulici v těsné blízkosti sídla Olomouckého kraje. Dlouho jsem na takovou příležitost čekal, až se nedávno zčistajasna objevila. Jsem za to velmi šťastný. Navíc jsem se později dozvěděl, že o budovu měl mít údajně zájem i někdo další, kdo by ji snad zboural a postavil na jejím místě novou stavbu. To by podle mého byla strašná škoda.

O jakou galerii by mělo jít a jaký je váš vztah k umění, když chcete provozovat takovou instituci?
V kostce by mělo jít o nezávislou, nevýdělečnou galerii s ambiciózní dramaturgií představující tvorbu českých i zahraničních umělců. Pevně věřím, že významem a kvalitou se nám podaří výrazně přesáhnout regionální rozměr.

Člověka by napadlo, že pokud má někdo takové plány, bude se je snažit realizovat spíše například v Praze, kde je soustředěna většina významných kulturních institucí. Nepřemýšlel jste o tom?
Samozřejmě jsem o tom také přemýšlel, ale po zralé úvaze jsem nabyl přesvědčení, že Olomouc je to pravé místo. Ve svém volném čase dost intenzivně cestuji všude možně po Evropě a už dávno jsem si všimnul, že v zahraničí jsou kulturní i jiné instituce mnohem více dekoncentrované než u nás. To jen tady máme klamný pocit, že vše kvalitní může být pouze v hlavním městě. Přitom tomu tak vůbec není.

Lidé jsou u nás strašně pohodlní

Když vás tak poslouchám, napadá mě otázka. Vnímáte sám sebe jako olomouckého patriota?
Já nevím, jestli jsem patriot nebo ne. V každém případě je Olomouc úžasné město, ve kterém se krásně žije. Opakovaně se o tom přesvědčuji kdykoli, když za mnou přijedou nějací hosté, ať již z Česka nebo ze zahraničí. Vždy jsou unešení tím, jak je to tu pěkné a jaká tu vládne příjemná atmosféra. Mám několik přátel z Anglie, kteří už vůbec nechtějí jezdit do Prahy, ale vždy pouze do Olomouce.

Myslíte si, že město dělá dost pro to, aby bylo pro turisty dostatečně atraktivní a přijíždělo jich sem ještě více?
Tak vždy se dá dělat víc, o tom žádná. Já tyto věci zase až tak moc nesleduji. Ale nejde přece pouze o to, co dělá město. Důležité je, jak se snaží jednotlivé instituce, jak se chovají číšníci v restauracích, prodavači v obchodech, jaká je úroveň služeb. Z pohledu zahraničních turistů je pak důležitá jazyková vybavenost, která je v Olomouci ve službách bohužel mizerná. Strašně málo lidí mluví obstojně anglicky, což je třeba ve srovnání s Polskem obrovský handicap.

Čím si to vysvětlujete?
Nemám na to vysvětlení, nejsem odborník. Z pohledu laika mi občas připadá, že jsou lidi u nás strašně pohodlní, nejsou ochotní na sobě moc pracovat. Že jim to tak nějak všechno stačí. Prostě přes týden to nějak překlepu a pak se v pátek a sobotu zliju v hospodě. Mimochodem to, jakým způsobem se dnes konzumuje alkohol, mi připadne docela úděsné.

Muzea mají evropskou úroveň

To je určitě problém. Ale ať neodbíháme od tématu. Říkáte, že Olomouc je pěkné město a dobře se v něm žije. V čem vy osobně spatřujete jeho kouzlo pro turisty, ať už přicházejí od nás nebo ze zahraničí?
V Olomouci máme výjimečně zachovalé historické centrum. Máme zde Sloup Nejsvětější Trojice, který je na seznamu světového dědictví UNESCO. Už jen kvůli tomu sem přijede množství lidí. Evropskou úroveň mají Muzeum moderního umění a Arcidiecézní muzeum. Pevně věřím, že k nim v následujících letech přibude Středoevropské fórum, které by určitě posunulo význam města ještě o jeden řád výše. Mohli bychom pak zažít takový menší „Bilbao efekt".

Mohl byste, prosím, čtenářům pojem „Bilbao efekt" více přiblížit?
Samozřejmě. Velmi zjednodušeně řečeno, do španělského města Bilbao nikdy nejezdilo moc turistů. V devadesátých létech tam však Guggenheimovo muzeum zřídilo svou pobočku a ve velmi zdařilé a extravagantní budově od Franka Gehryho začalo vystavovat moderní umění. Od té doby do města každoročně přijíždějí miliony turistů a turistika se tak pro město stala nejdůležitějším hospodářským odvětvím.

Nepředpokládám však, že byste očekával obdobně velký nárůst počtu turistů jako v Bilbau?
To samozřejmě ne, i proto hovořím o malém Bilbao efektu. Ale vůbec bych to nepodceňoval. Žijeme v době, kdy chtějí lidé intenzivně cestovat a poznávat cizí země a cizí kultury. Zejména to platí o dynamicky se rozvíjejících asijských státech, odkud míří mimo jiné i do Evropy miliony turistů. A nic zásadního na tom nemění ani hrozba terorismu, kterou, aniž bych chtěl cokoli podceňovat, z mého pohledu v Česku vnímáme až nepřiměřeně silně.

Vy osobně nemáte strach z cestování? Nebojíte se teď létat?
Ne.

Studenti narušují olomouckou usedlost

Abychom se vrátili do Olomouce. Co v životě města vnímáte jako klíčové?
Myslím si, že zásadní institucí, která formuje tvář města, je olomoucká univerzita. Její dopad na město je mnohem větší, než si asi většinou myslíme. Vždy ve městě okamžitě poznáte, kdy je semestr a kdy ne. Pokud vím, tak na univerzitě studuje přes dvacet tisíc studentů a to už je nějaká síla. Já mám vždy dobrý pocit, když se studenti vrátí po prázdninách do města a to začne trochu žít. Univerzita je fenomén a Olomouc vnímám jako univerzitní město.

Nemáte pocit, že univerzita a město tvoří tak trochu dva vedle sebe existující světy, které se příliš neprolínají?
Téma většího otevření se univerzity obyvatelům města tu existuje už dlouho. Já si nemyslím, že je to tak špatné. Někdy bych dokonce řekl, že to trochu drhne na druhé straně, která taky musí chtít. Nezřídka se mi stane, že od někoho slyším, že v Olomouci je nuda a nedá se nikam jít. To je nesmysl. Je tu plno divadel, galerií, hudebních klubů, alternativních scén. Každý den se toho děje hodně.

Takže nepatříte mezi ty, kteří Olomouc vidí jako takové větší maloměsto?
Nemyslím si, že žijeme na maloměstě, i když máme takovou tu trochu nešťastnou závistivou hanáckou povahu. V této souvislosti se musím ještě vrátit k univerzitě. Tím, že na ní studují studenti z jiných částí naší země a, což je velmi důležité, čím dál více i cizinci, tím pozbývá město na usedlosti a naopak postupně získává kosmopolitnější ráz. To je velmi dobře viditelné například ve srovnání s Ostravou, kde se tento fenomén zdaleka tak neprojevuje. A mimochodem, právě toto byl jeden z důležitých faktorů, proč jsem se rozhodl postavit galerii v Olomouci.

Špatný urbanismus a stav zeleně

Doposud jste mluvil spíše pozitivně. Co se vám ale ve městě nelíbí? Co vás tu trápí? Co byste změnil, kdybyste měl tu možnost?
Těch věcí je hodně. Určitě se mi nelíbí neutěšený stav olomouckých parků a městské zeleně obecně. Jsem přesvědčený, že nám v toto směru hodně ujel vlak. Když vidím, jak vypadají křižovatky, kruhové objezdy, záhony a trávníky u nás a porovnám to s jinými městy, tak jsme hodně vzadu. Často je to přímo ostuda. Někdo si možná řekne, že to není tak podstatné, ale s tím určitě nesouhlasím.

Co dál vnímáte jako špatné?
Ta odpověď by byla dlouhá. Nelíbí se mi tu urbanismus a práce s veřejným prostorem, často dle mého nekoncepční. Rovněž vůbec neřešíme dramaticky vzrůstající problém bezdomovectví. Ale nelíbí se mi třeba taky, jak je město počmárané a potagované. Na to mě přátelé ze zahraničí vždy upozorní hned na začátku, že na takovou míru nejsou zvyklí.

Myslíte si, že politická reprezentace města dělá dost pro to, aby například i vámi zmíněné nedostatky odstraňovala?
Podívejte, vedení města dělá z mého pohledu něco dobře, něco hůř a něco třeba úplně strašně. Někdo jiný může mít pohled přesně opačný. Ale já bych to hlavně pořád nevztahoval jen na vedení města. Ve městě nežije pouze vedení, žijeme v něm my všichni. Každý z nás má velké možnosti, jak zdejší vývoj ovlivnit. Žijeme v demokratické občanské společnosti a možnosti jednotlivce či nějakých spolků jsou značné. Chce to jen trochu chtít.

Starat se a neházet odpadky na zem

Takže se dá říci, že roli spolků a neziskových organizací vidíte jako pozitivní?
Zcela jistě. Mají v demokratickém systému svoji nezastupitelnou roli, i když občas nemusí být někomu po chuti. Samozřejmě by tu roli neměly vědomě a cíleně zneužívat. V každém případě jsem rád, že zde existují subjekty typu Sdružení za krásnou Olomouc, Zachraňme Floru a podobně.

Jste hrdý na to, že jste Olomoučan?
Tak já jsem především hrdý na to, že jsem Evropan. Že mohu žít ve vyspělé společnosti, kde snad stále ještě pouštíme starší lidi v tramvaji sednout, kde zastavíme před přechodem, aby mohli chodci přejít, kde se postaráme o naše postižené spoluobčany, kde neházíme papíry od nanuka na zem. A strašně si přeju, aby se takto chovali všichni lidi v této zemi ne proto, že to přikazuje zákon, ale proto, že jsou vnitřně přesvědčeni o tom, že je to tak správně.

Možná by teď leckdo podotknul, že situaci vidíte až příliš optimisticky. Nezdá se vám?
Snad i trochu ano, ale asi je to potřeba. Jsem bytostně přesvědčený, že taková ta agresivita doby, kterou dnes vidíme kolem sebe, tlak na peníze, okamžitý výdělek, že to pomine. Existují mnohem lepší hodnoty a je to moc příjemný pocit, když si k nim člověk najde cestu.

Autor: Radek Pázler

Autor: Redakce

1.10.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbalisté Šumperku. Ilustrační foto

Debakl. Šumperk dostal sedmičku na hřišti favorita

Divácky nejoblíbenější je roztančená ulice. Všechny zúčastněné soubory projdou v průvodu Šumperkem, na několika místech se zastaví a zatančí či zazpívají. Obrovský úspěch sklízeli i tenečníci z Alžíru
65

Šumperské ulice roztančil folklor, z Alžíru, Francie i Číny

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Sulko začalo proti Přerovu parádně, potom se bálo o výsledek

Dvě červené karty a těsnou výhru fotbalistů Sulka nabídlo nedělní klání mezi Zábřehem a Přerovem. Domácí se sice v závěru strachovali o výsledek, ale nakonec první výhru v sezóně uhájili. Viktorie je naopak i po třetím kole bez bodu.

Mohelnice dala tři góly, přesto s Líšní doma neuspěla

Přestože v sobotním domácím utkání proti Líšni dali tři góly, tak neuspěli. Nově složený celek Mohelnice se na úvod letošní MSFL stále hledá, po třech duelech má na kontě jediný bod.

Mlynář musí mít sílu i umět seřizovat stroje. A být zároveň uklízeč

Stojím před masivním strojem, do kterého vede spousta trubek. Průzory vidím, jak se v nich posouvají zrna či létá šedý prášek. Mnohametrákové zařízení je právě v běhu. Kromě hluku o tom svědčí i chvění bytelné betonové podlahy. Stroj přede mnou je mlýn a tvoří srdce celé budovy biomlýna ve Starém Městě. Cesta od zrnka obilí k mouce je však mnohem složitější.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení