Opravář televizí zachránil tradici rodinného hotelu

„V restituci ho získala moje maminka a její dva sourozenci. Zvažovali jsme, jestli dům s restaurací prodat, anebo se pokusit vrátit mu bývalý lesk. Pocit závazku k rodinné tradici zvítězil,“ vzpomíná Jan Konečný na rok 1993, kdy se jako třicetiletý otec rodiny začal učit číšníkem. Učiliště absolvoval dálkově za jeden rok. „Mezi spolužáky při praxi jsem působil jako exot, byla to legrace,“ dodává podnikatel. Jeho pradědeček František Coufal koupil několik set let starý dům 1. ledna 1900 - už tehdy tu byla hospoda U bílé labutě. Chodíval za ním na kus řeči malíř Adolf Kašpar a další významní štamgasti. Důkazem jsou starobylé fotografie, které dnes zdobí stěny lokálu. V pohostinském podnikání pokračoval velmi úspěšně i dědeček, v roce 1954 při znárodňování živností rodina o hotel přišla a nastala smutná desetiletí devastace.

„Prarodiče se s tím nikdy úplně nevyrovnali, tu křivdu si nesli v sobě. A já se teď snažím na jejich práci navázat. Vnímám je jako své ochránce, a když se dnes rozhlédnu po opraveném domě, říkám si, že dluh předkům už jsem splatil,“ říká Jan Konečný. Stavební úpravy dělal postupně, domu vrátil krásný pískovcový portál, dobudoval pokoje penzionu v patře, změnil interiér restaurace. Na jídelní lístek zavedl tvarůžkové speciality a vymyslel neobvyklé recepty včetně tvarůžků na sladko.

Se svým dědečkem se Jan Konečný setkal na velkém obraze Loštický výběr, který vévodí čelní stěně lokálu. Malíř na něm shromáždil kolem biliáru osobnosti různých generací spjaté s Lošticemi. „Hotel Coufal stojí na strategickém místě a vždycky byl místem setkávání. Prostor je přímo nabitý emocemi, které tady ti lidé zanechali. Zůstala po nich téměř viditelná stopa,“ uzavírá Jan Konečný.