VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tomáš Hradil: Fascinuje nás, co původní obyvatelé Jesenicka znali

Jeseník /ROZHOVOR/ – „Ten chlapík má ale pevný stisk ruky," říkáme si s kolegou, když odcházíme ze schůzky s Tomášem Hradilem. Ve svých sedmnácti letech to byl rebel, který chtěl na sklonku komunismu emigrovat. O patnáct let později stal celostátním předsedou Hnutí Brontosaurus. V roce 2000 založil na Jesenicku regionální pobočku tohoto sdružení a vede ji dodnes.

9.8.2012
SDÍLEJ:

Tomáš Hradil, předseda Hnutí Brontosaurus Jeseníky.Foto: DENÍK/Petr Krňávek

S Tomášem Hradilem se setkáváme v areálu bývalé vojenské posádky v Mikulovicích. Právě se zde koná jedna z letních akcí Brontosaura. Skupinka studentů tu uvnitř starého dřevěného vojenského skladu staví menší dům z přírodních materiálů. Je vidět, že v montérkách a pracovním tričku se Hradil cítí nejlépe.

Kolik času na Muně (lidový název pro bývalý vojenský areál v Mikulovicích, pozn. red) trávíte? Jste tu celé prázdniny?
Je nás víc skupinek a máme víc lokalit. Nešlo by, abych tu byl celé prázdniny. Regionální centrum, které zastřešuj, má řadu jiných projektů a zaměstnance. Já jsem jeho ředitel. Nemůžu tu být pořád. I když bych radši pracoval v přírodě, musím být v i civilizaci a věnovat se řídící práci.

Ale nejraději byste byl celý rok tady
Asi tak… Ale rád bych měl kontakt s civilizací, nejsem úplný poustevník. Brontosaura jsme nezaložili proto, abychom dělali hlavně papíry. Bohužel to někdy vypadá tak, že devadesát procent naší práce je administrativní činnost, papírování a byrokracie. A to, co děláme v terénu, nám vyplní veškerý volný čas, kterého navíc zbývá velmi málo. Ale zase pracujeme s mladými lidmi a oni sami mnohé akce vedou. Mají obrovskou schopnost nadchnout sebe a pak i ostatní. I místní obyvatele. Dělali jsme akce pro studenty, a když místní viděli, že studentům stojí za to pracovat tu zadarmo, chytlo je to taky.

Zvyšuje se počet dobrovolníků, kteří chtějí pomoct?
To ne. Má to sinusoidy a teď je to spíš v útlumu. Celkově na prázdninových akcích projde tak sto padesát lidí. Před čtyřmi roky se jich bylo okolo dvou stovek.

Čím to je?
Mnohé akce vedou charismatičtí organizátoři. Vystudují vysoké školy, založí si rodiny a odejdou. A než se objeví noví takoví šikovní lidi, není to úplně jednoduchý. Teď byla silná generace, lidi za nima šli a nikdo si je netroufá nahradit.

Co podle vás vede k tomu, že lidi dnes pracují dobrovolně a zadarmo?
Myslím, že je to přirozené. Na jedné straně je v nás potřeba přežít, na druhé straně jsme sociální tvorové. Člověk se liší od zvířete tím, že má potřebu po sobě zanechat něco lepšího, hodnotnějšího. Když bude jen chodit do práce a z práce, část jeho osobnosti bude strádat. Bude mít pocit, že svět, do kterého přišel, jenom vyjídá. Skutečnost je taková, že když se lidi na vesnici dají dohromady, založí ochotnický spolek, opraví kapličku a scházejí se, tak se jim tam žije příjemněji.

Proč je podle vás důležité se angažovat?
Existují výzkumy, že když to tak lidi v místní komunitě dělají, začne se tam probouzet nejen občanský život, ale i ekonomický. Zdravá společnost je taková, kde se lidi angažují. A když se podíváme do zemí, kde funguje ekonomika, do Německa nebo Švédska, lidi jsou tam aktivní a důvěřují si. Spoluprací navíc vzniká důvěra. A to je hrozně příjemný. Kdo to pozná, nechce se vracet někam, kde se lidi třeba jen štvou za majetkem.

Jak jste se vy osobně dostal k Brontosauru?
Když mi bylo asi sedmnáct, osmnáct let, prožíval jsem toto období extrémněji než ostatní lidi. Byl jsem ve společnosti, kde končil komunismus, nespokojený. Myslel jsem, že emigruju. Pak to skončilo a nastoupil kapitalismus. Někdy poprvé jsem se setkal s Brontosaurem v tomto období na nějakém vandru. Hodně kamarádů jsem nacházel mezi trempama. Brontosaury jsem poprvé potkal na Rychlebském hradě. Byli hrozně přátelští, pro mě to bylo moc příjemné setkání. Viděl jsem, že lidé nemusí být hamižní a závistiví, jak to všude vypadalo.

Nakonec jste se stal jeho celostátním předsedou.
Brontosaurus začal mít v konzumní době obrovské problémy. Jednak se pro tento typ organizací začaly hodně krátit dotace a jednak se do vedení dvakrát dostali lidi, kteří ho v devadesátých letech vytunelovali. Několikrát se na valné hromadě hlasovalo o tom, že Brontosaura zrušíme. Byl jsem dost proti, když má takové krásné ideály, proč ho zrušit kvůli provozním problémům? Hodně jsem se za jeho záchranu angažoval a na začátku tohoto desetiletí jsem se stal celostátním předsedou Brontosaura.

Proč jste založili Brontosaura i tady na Jesenicku?
Tento region jsem původně neoceňoval, jezdíval jsem na akce do Beskyd. Jenomže místní mládež ze středních škol chtěla Brontosaura i na Jesenicku. Ale těch impulsů bylo víc. Uvažoval jsem, že bychom jezdili na Broumovsko s Brontosaurem opravovat památky. Řekli nám: ‚Nejlíp uděláte, když to samé začnete dělat u vás na Jesenicku'. Odpověděl jsem jim: ‚Ale u nás to není zajímavé'. A pak jsem se divil, že je to u nás skoro to samé, ba i lepší. Tam i u nás jsou Sudety. A pak několik regionálních impulsů.

Jakých?
Jeden chlap tu čtyřicet let zadarmo kosil louky jen proto, aby zachoval místní vstavače horské. Když nám vyprávěl, proč to dělá, bylo to úplně něco jiného, než když to říká pan profesor ve škole. Říkal to tak samorostsky, ale absolutně věřil tomu, co o krajině a těch rostlinách vypráví. Pak jsme objevili, že tu jsou památky, prameny. Začali jsme je opravovat, kosit louky.

Říkal jste, že se k dobrovolníkům přidávají i místní. Pomáhají i materiálně?
To možná ještě víc, než finančně. Materiální dary jsou náročné na logistiku, je to umění dát všechno dohromady. Nikdo neřekne: ‚Potřebujete okna sto dvacet na sto šedesát? Super, já vám je přinesu'. Ale většinou řeknou: ‚Zůstaly mně nějaký okna, chcete je?' Když se podíváte, jak tu přírodní dům vzniká, bude ve výsledku moc hezký. Ale musíte se smířit s tím, že je to z materiálu, který je zadarmo a každé okno či dveře jsou trochu jiné.

Sekáváte se od místních i s negativními reakcemi?
Spíš se skepsí, že to nemá smysl, že opravené památky zase zarostou a spadnou. Na to jsme reagovali tím, že jsme pro lidi, kteří začali projevovat sympatie, vytvořili institut správce památek. S majitelem, což jsou většinou Lesy ČR, jsme se dohodli, že nám památky pronajmou s možností dát to třetí osobě. A s tím člověkem jsme uzavřeli smlouvu, takže to má na papíře, že je to jeho památka.

Kolik takových správců máte?
Je jich kolem deseti. Dalších asi pět čeká, než vše vyřídíme. Ještě jsme se k tomu nedostali, prostě úředničina. Je nás hrstka, takže to nestíháme pokrýt. Potenciální zájem lidí tady ale cítím.

Když se řekne Hnutí Brontosaurus, představím si lidí, kteří čistí potoky. Vy se víc věnujete činnosti, která má spojitost s regionální historií a krajinou. Proč se takto zaměřujete?
(chvíli přemýšlí). Co bychom jiného bychom měli v tomto regionu dělat, abychom byli užiteční? Tento region má určité kulturní dědictví, typickou přírodu, která souvisí s tím, jak se tu hospodařilo. Začali jsme drobnými památkami, které do krajiny patří a proměňují ji. Ochrana přírody má více směrů, jeden z nich je umírněný a mluví o kulturní krajině. A boží muka a různé udržované louky do kulturní krajiny, která je krásná, patří.

Podíleli jste se i na mapování zaniklých obcí a osad na Jesenicku. Narazili jste na něco, co vás u původních obyvatel inspirovalo?
Ta odpověď je hrozně jednoduchá. Všichni jsme v práci, honíme se tam, většina z nás dělá na počítači a hlavně pracuje hlavou. Daleko míň pracujeme rukama a lidem to chybí. Dříve mladí pomáhali rodičům, pracovali na poli. Bylo daleko méně frustrací, pocitů, že lidé jsou neužiteční. Dnes spousta mladých neví, do čeho píchnout, nemají ve společnosti své místo a nutně to nemusí být jejich chyba. Dnes stačí málo, chodit na brigádu, a uživí se. Nevidí nutnost poorat to pole, udělat něco rukama, aby byli užiteční.

Uměli například původní obyvatelé Jesenicka něco, co dnes neumíme my?
Uměli hospodařit, znali řemesla. Dnes obdivujeme, že uměli postavit zídku tak, že vydrží staletí. Nebo měli v domech hliněné pece. Proč si nepořídili kamna z plechu? Protože mají absolutně jiné vlastnosti. Dnes se koupí pec za sto tisíc, oni to uměli udělat za desetinu. Jejich pec pouštěla do baráku příjemné sálavé teplo, kdežto kamna vás z jedné strany spálí a z druhé je zima. Nebo když se pokácí dřevo v určitém období, tolik nehnije. Dnes se stromy kácí bez těchto znalostí. Fascinují nás jednoduché znalosti, které oni uměli a dělali trvalejší a hodnotnější věci. Chceme na to navázat a učit se to taky. A to nás baví.

Vedete k takovým ideálům na vašich akcích i mladší děti? Nebojí se práce?
Máme dva typy akcí, většiny se účastní studenti. Když se jedná o mladší děti, pracují třeba dvě hodiny denně, ale hrozně je to baví. Dělali jsem pro osmáky z jedné školy úklid naučné stezky. Byl tam kluk, o kterém se říkalo: ‚Bacha na něj, to je grázl.' Trochu víc jsem se mu věnoval a byl nejvýkonnější a nadšený. Pak jsem mu chtěl veřejně poděkovat. On ale začal utíkat, protože si chtěl uchovat pověst toho lumpa. Skoro si říkám, jestli není chyba v dnešním školství. Rozdělujeme děti na ty, které jsou připravené pracovat hlavou a ty, kteří by pracovali rukama. Ti druzí to ve škole můžou jen těžko vydržet. Kdyby byl přirozený život jako v 19. století, ten kluk by na vesnici byl možná nejlepší sedlák.

Tomáš Hradil

Tomáš Hradil, předseda Hnutí Brontosaurus Jeseníky.Narodil se v roce 1972. Prošel řadou zaměstnání, pracoval mimo jiné jako zámečník, sociální pracovník, technolog či asistent poslance. V roce 2000 založil na Jesenicku regionální pobočku Hnutí Brontosaurus. V roce 2006 se stal zastupitelem ve svém rodném Jeseníku. Je bezdětný a svobodný.

Hnutí Brontosaurus Jeseníky

Vzniklo v roce 2000 jako nenápadná dobrovolnická iniciativa mládeže. Dnes má za sebou desítky opravených pramenů, kapliček, křížů a stovky akcí. V rámci svého ústředního programu Cesta ke kořenům vybudovalo například Naučnou stezku Vincenze Priessnitze nebo Naučnou stezku Živé vody, která se nachází na Studničním vrchu nad jesenickými lázněmi. V lokalitě Zastávka u Uhelné pečuje o sady se starými odrůdami ovocných stromů. V poslední době rozšířilo své aktivity také do lokality bývalého areálu vojenské posádky v Mikulovicích. Hnutí Brontosaurus Jeseníky vydalo několik publikací, naposledy o zaniklých osadách na Jesenicku.

Autor: Petr Krňávek

9.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Billboardy na I46 mezi Olomoucí a Šternberkem
3

Billboardy musí od silnic pryč, nepůjde to lehce

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Tři auta se "poťukala" v Libivé. Škoda je 200 tisíc korun

Nehodu tří aut vyšetřují nyní policistí v Libivé, místní části Mohelnice. Havárie se stala ve čtvrtek 17. srpna krátce po čtvrté hodině odpolední.

Velká světlometová krádež: zaměstnanci ukradli zboží za statisíce

Velkou krádež vyšetřují policisté ve firmě na výrobu světlometů v Mohelnici. Skupina devíti lidí zde kradla výrobky. Celkově způsobili škodu za devět set tisíc korun.

Pátek bude horký, víkend přinese rapidní ochlazení s deštěm

Poslední pracovní den nabídne teploty přes třicet stupňů, víkend ale přinese déšť a výrazné ochlazení. V neděli se rtuť teploměru v Olomouckém kraji vyšplhá jen ke 22 stupňům. 

Opilý cyklista nedal přednost. Těžce se zranil

Těžkým zraněním cyklisty skončila nehoda, která se stala ve středu 16. srpna krátce před půl jedenáctou dopolední u odbočky na Kolšov mezi obcemi Lesnice a Sudkov.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení