Jednu ze čtyř dílen svého druhu v celé republice tu provozuje Marcel Šos.

Malé místnosti dominuje stroj, kterým protéká kakaová hmota.

„Vyzkoušejte,“ dává mi Marcel Šos ochutnat vzorek nové příchutě, kterou právě tvoří.

Poznávám v ní lékořici, chuť, kterou znám od dětství ze žvýkacího pendreku.

Temperování čokolády je závěr výrobního procesu, na jehož začátku stojí kakaové boby.

Připomínají kamínky, které si lidé dávají jako dekoraci do záhonků či květináčů.

Boby musí Marcel Šos přetřídit, nadrtit, zbavit slupek a upražit. Tři dny pak stráví v mlýnku.

„Hmota se musí namlít na mikročástice, aby tekla,“ odkrývá Marcel Šos poklici stroje, který tvoří točící se hrnec s válci uvnitř.

ČTĚTE TAKÉ: Tragický požár domu: žháře obvinili z vraždy

Chtěl jsem spíš dělat mýdla

Jesenická manufaktura čokoládu vyrábí přímo z kakaových bobů.

„Chtěl jsem tomu dát maximální přidanou hodnotu, co největší podíl lidské práce. Při nákupu polotovarů by mě ovlivňoval trh. Také nejsem závislý na tom, co mi továrna namíchá, a můžu ručit za kvalitu,“ vysvětluje Marcel Šos.

Během našeho půlhodinového rozhovoru stihne ve svém krámku obsloužit několik zákazníků.

Při hovoru s jedním z nich prohodí, že čokoládu vlastně moc nejí. Proč ji tedy vyrábí?

„Chtěl jsem spíše dělat mýdla. Přítelkyně ale má ráda čokoládu, a tak mě nakonec přesvědčila,“ objasňuje dvaapadesátiletý muž, který až do loňska pracoval v cestovním ruchu.

ČTĚTE TAKÉ: Trať do Vidnavy je opět na prodej

Dá se z toho žít

Nejvíce ho baví vymýšlet různé příchutě. Kromě sušeného ovoce se tak v jeho produktech objevil uzený pepř nebo wasabi.

„Mám rád asijskou kuchyni. Líbí se mi, jak Asiaté dovedou kombinovat chutě. Teď chci třeba dělat chilli se solí,“ říká čokolateriér.

Výrobě křupavé pochoutky se věnuje půl roku.

„Není to kšeft, na kterém okamžitě zbohatnete. Věřím, že se z toho dá žít a v budoucnu zaměstnat i nějaké lidi,“ říká.

Za základ považuje neslevit z kvality. „Aby se lidé vraceli a necítili se zrazeni,“ uzavírá majitel manufaktury.