„Vystudoval jsem Střední pedagogickou školu v Krnově, odkud pocházím, ale mé první zaměstnání bylo v ochrance u soukromé firmy. S tím ale bylo spojení časté stěhování, tak jsem začal hledat místo ve svém oboru a zakotvil v Šumperku. Práce mě baví, ty malé trpaslíky bych za nic neměnil, jsou báječně bezprostřední," řekl Ladislav Kruc. Už po chvíli strávené ve školní třídě je jasné, že děti by svého učitele nejspíš neměnili také. Sympatický mladík to s nimi evidentně umí. Trpělivě vyslechne děvčátko, které nejspíš nemá svůj den a usedavě pláče. S dalším klukem probírá, co má sníst ke svačině, na řadě je prcek se stížností, že mu kamarád šlápl na nohu.

„Původně jsem přemýšlel buď o zaměstnání policisty nebo učitele, pak jsem chtěl vystudovat tělocvik na pedagogické fakultě. Ale nejspíš už zůstanu ve školce. Práce s malými dětmi je zajímavá a velmi různorodá. Zdá se to jednoduché, ale někdy mám pocit, že kdybych celý den rubal v lese dřevo, budu unavený méně. Člověk musí být neustále ve střehu, je to poměrně velký zápřah na psychiku. Ale mám také spoustu humorných zážitků, někdy mám co dělat, abych nepadl smíchy," konstatoval Ladislav Kruc.

Učitelství v mateřské škole je profesí typickou pro ženy, podle Ladislava Kruce je to ale škoda. „Ve školkách v České republice prý učí necelých třicet mužů, já osobně vím jen o jednom spolužákovi, který působí někde na Ostravsku. Mužský element je ale potřebný už v předškolských zařízeních. Už jenom kvůli tomu, že je spousta rozvrácených rodin, kde malým dětem mužský vzor citelně chybí," domnívá se učitel.

Velké obavy z nástupu na místo učitele malých dětí Ladislav Kruc neměl. „Mám tři o dost mladší sourozence, pomáhal jsem s jejich výchovou, což byla obrovská praxe. Spíš jsem čekal rozpaky ze strany rodičů, trochu jsem měl strach, aby si nemysleli, že jsem nějaký divný. Ale je to v pořádku. Jsou spokojení, že se s dětmi hodně věnuji sportu, chodíme na hřiště i do školní tělocvičny, hrajeme fotbálek," dodal mladý pedagog.