Na shromáždění v Kongresovém centru, kterého se 8. října zúčastnily dva tisíce studentů, diplomaté několika zemí a také dvacet „Wintonových dětí“, je pozval Matěj Mináč, režisér dokumentárního filmu Síla lidskosti. Zpracoval v něm Wintonův příběh a jeho zásluhy o záchranu českých židovských dětí před druhou světovou válkou. Po slavnostním programu pokračovalo ještě setkání v užším kruhu asi padesáti lidí. I tam byli pozváni zástupci loštického sdružení, které zkoumá osudy židovské komunity v regionu.

„Předali jsme siru Wintonovi zprávu o naší práci a také knihu židovské spisovatelky Fanny Neudy z Loštic, vydanou letos v srpnu v New Yorku,“ řekl Luděk Štipl. Udivila ho duševní svěžest a síla muže, na níž se nijak neprojevuje věk, i když je mu už 98 let. „Žertoval s redaktorem britské BBC. Ptal se ho, proč utrácí peníze za letenky a letí až do Prahy, když svou otázku mu může položit i doma v Londýně. Řekl mi i pár slov česky,“ doplnil Štipl.
Na siruWintonovi bylo vidět, že je poctami potěšen. „Když celý sál zpíval píseň složenou na jeho počest, měl v očích slzy. Pak ale řekl, že není potřeba z toho dělat takovou slávu. Každý slušný člověk, který vidí lidi v neštěstí, by jim podle jeho slov měl přece pomoci, pokud může,“ popsala setkání Hana Heidenreichová.

Siru Wintonovi se podařilo odvézt z Československa do Anglie 669 dětí. Jen pětadvacet z nich se po válce shledalo s některým ze svých rodičů.
O Wintonových zásluhách se svět dozvěděl až v roce 1988, kdy jeho žena náhodou našla na půdě dopisy a sešit s fotkami a jmény zachráněných dětí. Britská královna povýšila Wintona do rytířského stavu. Jedna ze zachráněných dívek, dnes vážená americká lékařka Renata Laxová, navštívila letos v dubnu Olomouc, Uničov a Úsov. V rodinném archivu opatruje jako vzácnost potvrzení, které jí umožnilo před válkou vycestovat. Je na něm razítko neexistujícího úřadu, který si tehdy mladý burzovní makléř Nicholas Winton vymyslel.