Vladimír Šrot, Štěpán Kriegler a Matěj Srovnal strávili se skupinou pěti přátel měsíc v Iránu. „Většina lidí nás měla za blázny. Mysleli si, že jedeme do země, kde žijí samí teroristé. Íránci jsou naopak velmi přátelští,“ říká dvacetiletý Matěj Srovnal. Za několik týdnů poznali čeští cestovatelé dobře i všední íránský život. Strávili totiž víkend v domácnosti místních obyvatel.

„Přišel za námi jeden muž a vyptával se, odkud jsme. Jakmile se dozvěděl, že jsme Češi, slíbil, že se u něj můžeme ubytovat. Nebrali jsme ho příliš vážně. Když jsme však zavolali na jeho telefonní číslo, přijel pro nás. Prohlédli jsme si jeho pracoviště, ubytoval nás ve svém domě a dokonce jsme s ním navštívili místní svatbu,“ vzpomíná Srovnal. Během putování po území někdejší Perské říše Zábřežáci poznali starověké památky i vysoké hory.

„Navštívili jsme Persepolis, hlavní město Teherán nebo Alamut castle. Místní vládce odtud vysílal bojovníky pod vlivem drog na vražedné výpravy,“ říká Srovnal. Vrcholem výpravy byla nejvyšší sopka střední Asie Damávand vysoká 5671 metrů.

„V prvním výškovém táboře jsme ráno vylezli ze stanů a okolí pokrývala dvaceticentimetrová vrstva sněhu. Na vrcholku mohlo být pět stupňů pod nulou,“ říká Srovnal. Zábřežáci přitom neměli horské oblečení. Vybavili se spíše na čtyřicetistupňová vedra, která panovala na jihu země. „Trika s krátkým rukávem nám nestačila. Museli jsme si vzít oblečení od kamarádů, kteří horu zdolali před námi,“ vzpomíná Srovnal. Středoevropana v Iránu překvapí vodovodní kohoutky na rozích ulic nebo kvalitní silnice vedoucí i do odlehlých vesnic.

„V jedné z nich byly všechny domky postavené z hlíny. Uprostřed ulice tekl potůček, v němž ženy praly prádlo. Když jsme však potkali mladého člověka, držel v ruce nejnovější mobil. Jedna rodina nás pozvala domů. Mezi hliněnými stěnami jsme ke svému překvapení našli počítač,“ popisuje kontrasty místních dvacetiletý student Mendelovy univerzity. V Íránu je od konce osmdesátých let u moci skupina duchovních, která zemi vládne pevnou rukou. Vláda zakázala vlastnit satelit, cenzuruje internet.

„Jeden z místních pracoval několik měsíců v Německu. Řekl, že nejraději jí vepřo-knedlo-zelo a pivo k tomu. Přitom vepřové je v Íránu zakázané a alkohol také,“ říká Srovnal. V čem je však většina Íránců za jedno, je kritika současného prezidenta. „Shodla se na tom naprostá většina lidí, s nimiž jsme mluvili. Překvapilo nás, že řešení vidí v příchodu komunismu,“ uzavírá Srovnal.