VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zekon: Fyzikální zákony stavím mnohdy na hlavu

Přerov - Z jeho kousků se tají dech. Když po sobě nechává přejet patnáct favoritů za sebou nebo pojídá žiletky, leckdo si pomyslí, že je blázen. Železný Zekon, občanským jménem Zdeněk Knedla,však tvrdí, že díky vrozeným dispozicím prostě lépe zvládá to, co se běžným lidem nezdá možné.

10.11.2009
SDÍLEJ:

Železný zekon.Foto: DENÍK/archiv

„Dostal jsem to do vínku, není to samo sebou. Musí to ve vás být a musí vás to bavit, jinak to nejde dělat,“ vypráví rychle statný muž.

Prvním impulzem prý pro něj bylo, když do Vlčkové na Zlínsku, kde do svých dvanácti let bydlel, přijel cirkus. „Bylo mi asi deset let, když jsem poprvé viděl akrobaty. Od té doby jsem chtěl být komediantem. Pak jsem začal dělat motokros a kulturistiku,“ popisuje Zekon.

K železu měl vždy blízko. „Jsem vyučený kovář a už na prvním kulturistickém vystoupení, které bylo pro kosmonauta Remka, jsem ohýbal železa,“ dodává.

Největší inspirací mu ale byl brněnský silák Franta Kocourek. „Bohužel jsem ho na vlastní oči nikdy neviděl, protože než jsme se stačili potkat, zemřel. Inspiroval mě, ale nechtěl jsem být jako on, každý by měl být sám sebou a já su hrdý Valach,“ zdůrazňuje silák.

Říkali mi, že jsem blázen

Cesta na výsluní zájmu byla pro něj velmi dlouhá. „Živil jsem se jako uhlíř, pálil jsem dřevěné uhlí mezi Tesákem a Trojákem. Při práci jsem dělal estrády po sobotách, po nedělích. Trvalo mi sedm let, než jsem se prokousal nahoru. Kolikrát mi lidé říkali, že jsem blázen a dělám šaška, ale já jsem věřil, že to dokážu,“ říká přesvědčivě.

Teď je podle svých slov spokojený, že se může živit tím, co vždy chtěl dělat.

„Hrozně mě to naplňuje, i když je to dřina. Speciální režim ale žádný nedržím, jím, kdy chci a co chci, stejně tak to mám se cvičením. Kdybych se měl omezovat, už by to nebyla zábava, ale povinnost,“ tvrdí Zekon.

Má hodně rád hlavně sladká jídla. „Takové kynuté knedle s trnkama a smetanou, těch sním klidně i patnáct. Žemlovku si dám, krupici, ovesné vločky, makové buchty a k nim horké kakao,“ labužnicky vyjmenovává.

Taky má prý dvě váhy, letní a zimní. „Letní váhu mám sto deset kilo, měl jsem šňůru a od února do srpna jsem jezdil skoro každý den. Nemám čas cvičit, a když ho mám, raději si lehnu a odpočívám, protože vím, že mi to prospěje víc. Zimní váha je o deset kilo víc, protože je míň vystoupení a víc lákadel,“ prozrazuje silák.

Když má odpovědět na otázku, jak je vlastně fyzicky možné, aby člověk dokázal takové kousky jako on, okamžitě použije přiléhavé přirovnání.

„Podívejte se na mravence, ten přece unese až dvacetinásobek své váhy. Kdyby to tak bylo s člověkem, nepotřebovali bychom jeřáby,“ směje se stále dobře naladěný showman.

Už vážněji dodává, že je nutné samozřejmě velmi tvrdě trénovat. „Bez tréninku se obejít nedá, hlavně před pokusem o nový rekord. Když jsem vyhrál třeba soutěž v tahání kamionů, tak jsem předtím opravdu makal,“ podotýká.

Nejtěžší kousky jsou prý právě ty s auty. „Mám například číslo, kdy ležím na hřebíkách, je přes mě dvoumetrová deska a asistent po mně přejíždí dvoutunovým autem. V takovém čísle stavím fyzikální zákony na hlavu,“ vypráví železný muž.

Lidi chci hlavně pobavit

Jeho show je často dost nebezpečná, ačkoliv on sám se snaží hrát hlavně na humornou notu. „Kdybych se snažil ještě zdůrazňovat to nebezpečí, lidé by se nebavili, naopak by se báli. A to já nechci, chci především bavit,“ vysvětluje.

Úrazy ho samozřejmě potkaly také. „Když vezmu ty drobnější, při čísle, kdy si dám do pusy osm žiletek a provázek a vytáhnu je navlečené na provázku, říznu se tak jednou za deset vystoupení,“ říká.

Měl už také ale i utržené ucho.

„To jsem jednou tahal na náušnici trabant s šedesátiletou paní, která přijela na mé vystoupení. Tak jsem se s ní domluvil a říkám jí, hlavně ať v autě na nic nesahá. Rozběhl jsem to, trabant je lehoučký, běžím, jenomže ženská se lekla a dupla na brzdu,“ chechtá se Zekon.

Ucho má prý krásně zašité a drží, takže může tahat ostošest dál.

Železný Zekon se vlastně jmenuje Zdeněk Knedla. Když začínal, dobře věděl, že to nebude asi to nejatraktivnější jméno do showbyznysu.

„Vím dobře, že je to komické jméno a říkal jsem si, že s tím nejspíš díru do světa neudělám. Hodně jsem nad tím přemýšlel a jednou jsem stěhoval těžký kotel Dakon. To slovo mi utkvělo v hlavě,“ popisuje.

Tak prý to nějak pořád opakoval a převracel, až mu z toho vzniklo slovo Zekon, které navíc má iniciály jeho jména – ZK. „Pak se to nějak vžilo i pro ostatní siláky, asi jsem si to měl nechat patentovat,“ žertuje.

Co se týče konkurence, k tomu má jen pár lakonických vět. „Řeknu to tak. Siláků je mnoho, ale kromě mě se tím nikdo živit nedokáže. Lidé totiž nechtějí vidět jen silové kousky, ale show, aby se pobavili, zapomněli na starosti,“ myslí si Zekon.

Silák s modrou knížkou

Ačkoliv je úctyhodné fyzické konstituce, na vojně prý nikdy nebyl.

„Jsem čestný držitel modré knížky. Tři roky mě naháněli, ale já ze sebe udělal nemocného na průdušky, ačkoliv jsem v té době už posiloval a dělal motokros. Vojna mi vzala tátu, který zemřel v sedmadvaceti letech na manévrech, takže jsem neměl chuť tam být,“ říká stodesetikilový chlap.

Ačkoliv je podle svých slov společenský člověk, někdy si od lidí potřebuje odpočinout.

„Práce kolem domu, to je moje. Opravil jsem to tam, na zahradě vytvořil skalku a je mi tam dobře. Také se rád občas projdu, dřív hlavně se psem. Ten ale bohužel před rokem umřel,“ zmiňuje silák svého jezevčíka.

Také rád jezdí na kole a dokonce i na babetě.

„Je opravená, má zvýšený obsah na sedmdesát a laděný výfuk. Dám si helmu, aby mě nikdo nepoznal, a jedu. Do budoucna si asi koupím choppera. Akorát nevím, kdy na tom stihnu jezdit,“ posmutní trochu.

Přes léto se totiž většinou nezastaví. „Letos jsem jezdil od února do srpna. Beru i nabídky třeba na politické mítinky, ačkoliv mě někteří lidé kvůli tomu odsuzují. Já to ale chápu jako práci, přece když si sociální demokrat přijde koupit sako, tak mu taky prodavačka neřekne, že mu ho neprodá, protože sympatizuje s ODS. Takže to beru takto,“ vysvětluje svůj postoj Zekon.

Českou republiku projezdil křížem krážem a seznámil se i s mnoha známými osobnostmi. „Nejraději mám Bolka Polívku. To jsme jednou přijeli ještě s mým asistentem Svačinou na jeho farmu a až tam nám vlastně došlo, že se sešel Knedla, Polívka a Svačina,“ culí se silák.

Ministr 3 v 1

S hercem Polívkou se spřátelil natolik, že zastává i post ministra kulturistiky ve Valašském království. „Je to ministerstvo tři v jednom – kultury, turistiky a kulturistiky,“ vypráví showman.

Vystupoval i v Polsku, Německu, Chorvatsku nebo Slovinsku, doma je mu prý ale nejlépe. „Rád přitom komunikuji s diváky, vyprávím historky a bavím je. To v cizině nejde, ačkoliv třeba Poláci jsou velice srdeční,“ tvrdí.

Když má vyjmenovat své rekordy zapsané v Guinnessově knize nebo národní rekordy, okamžitě začne z hlavy sypat jeden kousek za druhým.

„Tak například držení od sebe dvou startujících letadel, totéž s fabií a octavií, rozbití sedmdesátikilového špalku na hlavě nebo mi patnáct favoritů přejelo přes nechráněný hrudník. Přejížděli mě na hřebíkách, střepech, tahal jsem v zubech Lopraisovu tatru nebo deset favoritů,“ vypočítává.

Těžké prý také bylo, když mu šestadvacet mužů na laně chtělo roztrhnout ruce od sebe. „Na každé ruce jsem měl třináct chlapů a vyvinuli sílu přes osm metráků. Vydržel jsem to asi dvacet vteřin,“ vzpomíná Zekon.

Na Hostýnek občas zajdu

Drsný silák však také přiznává, že si občas zajde na nedaleké poutní místo Hostýn. „Samozřejmě jsem chodil i do náboženství. Teď do kostela pravidelně nechodím, ale na Hostýnku se čas od času zastavím,“ svěřuje se.

Kilometrů v autě najezdí víc než dost. „Jezdím jenom s asistentem, který mi ve všem pomáhá, chystá rekvizity a podobně. Už se stalo, že jsem dělal i šest vystoupení za den, unavený jsem byl šíleně, ale lidem to dát najevo nesmíte, nikoho totiž nezajímá, jak vám je,“ odkrývá druhou stranu věci.

Ihned ovšem s úsměvem na tváři dodává, že se ze splínu rychle vzpamatuje. „Co vás baví, to vás neunaví. Prací jsem si splnil sen, takže si nemůžu stěžovat. Lidé se občas ptají, do kolika to budu dělat. Většinou říkám, že pokud slouží zdraví, tak u toho ještě vydržím,“ ujišťuje.

Autor: Iva Chmelová

10.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vysněné dětské postele

Ilustrační foto

Úředníci se opět stěhují, upozorňuje radnice občany

I další příprava s nulou, Draci nedali Třebíči ani gól

Podruhé v řadě vyšli šumperští hokejisté v přípravě střelecky naprázdno. V úterním utkání nestačili Draci na účastníka WSM ligy Horáckou Slavii Třebíč, která jim nasázela pět gólů.

Zpátky do plavek! Třicítky se vrací, víkend bude tropický

Po citelném ochlazení čeká obyvatele Olomouckého kraje opět tropický závěr týdne.

Fabia letěla z kopce na střechu, dvě spolucestující zraněny

Dvě zraněné osoby si vyžádala nehoda osobního vozu u Bělé pod Pradědem, která se stala v neděli 20. srpna odpoledne.

Šumperk rozezní pecky od Rammstein, Zábřeh hity od Kabátů

Kulturní přehled ze Šumperska a Jesenicka - 34. týden

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení