Všichni, kdo v Šumperku zažili listopadové demonstrace, sotva mohou na charismatickou osobnost zapomenout. Představoval přirozenou autoritu, vyplývající z jeho celoživotních postojů.

„Jiří Veber je jedním z těch lidí, kteří dokážou udělat lidi kolem sebe lepšími jen tím, že jsou,“ řekl šumperský starosta Zdeněk Brož, když v roce 2007 předával Jiřímu Veberovi Cenu za přínos městu.

Jeho charisma, moudrost a rozvaha účinkovaly na všechny kolem a významně ovlivnily atmosféru prvních dnů i měsíců převratu roku 1989 v Šumperku. Když z pódia u divadla mluvil o demokracii a svobodě, lidé mu viseli na rtech, něco takového mnozí slyšeli poprvé. Jeho projevy byly legendární. Přitom si je nijak nepřipravoval.

„Nemusel jsem, protože já připravený byl. Od roku 1973 jsem byl neustále pod dozorem StB a nemohl jsem kázat v našem evangelickém sboru, skoro sedmnáct let jsem tedy musel mlčet jako ryba. A teď jsem najednou všechno, o čem jsem léta přemýšlel, mohl říkat veřejně. Bylo to pro mě velké zadostiučinění,“ řekl Jiří Veber před rokem v rozhovoru pro Šumperský a jesenický deník.

Rozhovor Deníku s Jiřím Veberem z října loňského roku si můžete přečíst ZDE

Zdravotní stav Jiřího Vebera letos v březnu silně poznamenala mozková mrtvice, po níž přestal chodit a ani snaha o rehabilitaci na tom moc nezměnila. V nemocnici strávil několik měsíců.

„V polovině července jsem ho vzal domů a staral jsem se o něj v jeho bytě společně s Charitou. Stále zůstával ve spojení se světem alespoň telefonem, chodili ho navštěvovat přátelé, až do konce měl jasnou hlavu. Ve středu 29. září ráno ale prodělal druhou mrtvici. Celá rodina se s ním ještě přišla během dne rozloučit. Srdce se zastavilo ve tři čtvrtě na čtyři odpoledne. Zemřel klidně a pokojně,“ řekl syn zemřelého Jiří Veber ml.

Jiří Veber měl tři děti, má také devět vnuků a jedenáct pravnoučat. Pocházel z Příbramska, kde se narodil v roce 1922. Do Šumperka přišel jako evangelický kazatel v roce 1960 z Domažlic, kde mu odebrali státní souhlas s výkonem povolání kazatele. V Šumperku o souhlas přišel v roce 1973 a pracoval pak jako řidič sanitky. Patřil k okruhu disidentů, které neustále sledovala Státní bezpečnost. Zažil opakované výslechy a domovní prohlídky. S přáteli šířil samizdatovou literaturu, pomáhal politickým vězňům. ¨

Po listopadu 1989 ho Občanské fórum navrhlo do Federálního shromáždění. Jiří Veber ale vstup do vysoké politiky odmítl, a tak se do ní místo něho dostal Miroslav Macek ze Zábřehu. Na podzim 1990 kandidoval Jiří Veber na starostu Šumperka, jeho zvolení nevyšlo o jediný hlas. Čtyři roky byl pak členem šumperského zastupitelstva a dva roky také radním.

Pohřeb Jiřího Vebera se koná v sobotu 9. října ve 13 hodin v evangelickém kostele v Šumperku.