VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zmizely z mapy Jesenicka. Teď zaniklé osady lidé znovu objevují

Jesenicko – Rozlehlé pláně ohraničené lesy. Takový pohled se naskytne každému, kdo se podívá z okna domu v Hraničkách do širokého údolí Rychlebských hor. Ostré slunce bodá do tváře, je slyšet bzučení hmyzu, občas zazpívá pták. Jinak je všude ticho. Zvláštní ticho.

16.5.2013 9
SDÍLEJ:

Stavení v Anníně.Foto: DENÍK/Petr Krňávek

Okno toho domu nemá sklo ani rámy. Střecha stavení dávno spadla, ze zdí zbyly pouhé rozvaliny. Hraničky jsou jednou z obcí, které v minulých desetiletích zmizely z mapy Jesenicka.

V období první republiky měla vesnice na samé hranici tehdejšího Československa dvě stovky obyvatel. Ještě v padesátých letech minulého století stálo na horských loukách třiačtyřicet domů. Dnes na rozlehlých pláních zbyl jediný.

Minulost zaniklé osady v současnosti připomínají už jen ruiny několika stavení a pár přestárlých třešní či mohutných proschlých lip kolem nich. „Tuto zeď by chtělo nějak zakonzervovat," ukazuje na nejzachovalejší z pozůstatků domů v celém údolí Marcel Šos, který se zaniklým obcím na Jesenicku věnuje. Působení času a drsného horského klimatu je tu neúprosné.

Na místě bývalé kaple stojí dřevěný kříž z masivních trámů. Lety dešťů, mlh, slunce, větrů a mrazu rozpraskal a zčernal. V těchto místech člověk vnímá krásnou přírodu a klid, ale cítí také úzkost, smutek a tíseň. Žili tu lidé, kteří zmizeli.

„Vyrostl jsem ve Zlatých Horách, což je město na hranici. Když jsme si chodili hrát do lesa, naráželi jsme na rozpadlé baráky. Vůbec jsme nechápali, proč tam jsou. Na hřbitovech byly německé nápisy. Na jedné budově ve Zlatých Horách byla zídka, kde byly náhrobní kameny psané německy. Na německé věci jsme naráželi pořád. Říkal jsem si: Na jedné straně hranice žijí Češi, na druhé Poláci a kde se tu vzali ti Němci?" vzpomíná Šos na zkušenosti, které ho ke zkoumání historie zdejšího kraje přivedly.

Obce a osady na Jesenicku vznikaly a zanikaly celá staletí. Největší zlom však znamenal odsun německy mluvícího obyvatelstva po druhé světové válce. Jesenicko museli opustit téměř všichni z více než sedmdesáti tisíc obyvatel. Do prázdné země se podařilo nasídlit jen okolo čtyřiceti tisíc lidí.

„Na samoty a do hor se lidé nedostali. Byl problém, aby se vůbec dosídlila větší města. Přicházeli většinou lidé nemajetní, chutí, kteří nevěděli, jak s nově nabytým majetkem zacházet. Neměli zkušenost se zemědělstvím, zvláště v této horské oblasti," říká Šos.

Noví obyvatelé záhy z okrajových sídel odcházeli kvůli těžkým životním podmínkám do vnitrozemí. Část domů byla demolována brzy po odchodu německého obyvatelstva a likvidaci opuštěných objektů dokončily na přelomu 50. a 60. let minulého století ženijní jednotky Československé lidové armády.

Zastávka ožívá

Zastávka.Pod velkou lípou stojí starší muž. Čistí knot od svíčky, kterou pokládá pod dřevěný křížek zatlučený na stromě. Na něm je nápis Radek Macek a dva letopočty. Rok narození 1927, rok úmrtí 1984.

„Bydlel tu můj kamarád. Pásl tu dobytek. Od jara do podzimu bydlel tady, přes zimu žil dole ve vesnici," vzpomíná Josef Ring z Uhelné.

„Ještě v 80. letech se tu páslo. Naposledy tu bydlel právě pan Radek Macek. Ten, kdo pásl po něm, už dojížděl z dědiny traktorem," říká Ring a ukazuje na zbytky domu, ve kterém žil jeho kamarád pastevec, poslední obyvatel osady Zastávka. Josef Ring pamatuje dobu, kdy dům měl střechu i topení. Po pár desítkách let z něj zůstaly jen obvodové zdi a zbytky střechy leží zborcené uvnitř.

Osada Zastávka však na rozdíl od jiných není zcela opuštěná. Život do ní vnášejí členové a příznivci hnutí Brontosaurus. Pečují o sady, které zde zbyly po původních obyvatelích.

„Když se tu v padesátých nebo šedesátých letech bouraly domy, na stromy se nemyslelo. Zůstaly na svém místě. Jsou živý svědek toho, že tu žili lidé, kteří se o krajinu uměli starat možná i lépe, než my dnes," říká Tomáš Hradil, předseda Hnutí Brontosaurus Jeseníky.

O lokalitu se členové a příznivci hnutí starají šest let. Původní odrůdy stromů chtějí uchovat a rozmnožit. Staré sady mají totiž hodnotu nejen kulturně-historickou. Zdejší odrůdy jsou daleko odolnější než ty současné. Když do Zastávky Brontosauři přišli poprvé, byly ovocné stromy zarostlé nálety a dva metry vysokými kopřivami. I přesto na nich rostlo obrovské množství jablek. Budoucnost osady tak asi nejlépe symbolizují mladé stromky, které rostou po boku pamětníků zlatých časů osady.

Zastávku chtějí Brontosauři zkultivovat a udělat z ní místo paměti. „Máme ještě větší cíle. Na tomto místě chceme zkoušet různé experimenty, například se starými řemesly a dovednostmi, s různými způsoby alternativního hospodaření či případně zkoušet stavět domky z přírodních materiálů," dodává Hradil.

Kostelík má naději

Kaple sv. Josefa a okolív Anníně.Šest kilometrů vzdušnou čarou od Zastávky leží mezi poli pozůstatky osady Annín. Obě spojuje podobná minulost, ale také naděje. Při pohledu na pozůstatky kaple svatého Josefa si nelze nevšimnout modré fólie, která zakrývá obvodové zdi. Lidem, kteří koupili sousední parcelu a pozemek pod kaplí, bylo zchátralé církevní stavby líto. Spolu s dalšími lidmi založili občanské sdružení a chtějí ji opravit.

Existuje projekt obnovy kaple, vyřízené je i stavební povolení. Přesto je úsilí o obnovu památky v podstatě na začátku: vše stojí na penězích. „Nějaké drobné finance jsou na účtu, řádově jsou to ale zatím tisíce, maximálně desetitisíce. Na obnovu kaple je třeba více než milionová částka," řekl člen rady Občanského sdružení pro obnovu kaple svatého Josefa Petr Žaža.

Dosídlenci po druhé světové válce z Annína odešli v šedesátých letech minulého století. Nyní má osada šanci, že opět ožije. A to nejen díky kapli. Někteří lidé totiž přemýšlí, že si na místech někdejších stavení postaví domy.

Lidé se přestávají „německých" témat bát
Z mapy Jesenicka po druhé světové válce zmizela řada vesnic, osad a samot. Jen v publikaci Zaniklé obce Jesenicka je popsáno třináct nejvýznamnějších z nich. Až na výjimky byly rozesety podél státní hranice. V první polovině 20. století v Hraničkách, Zastávce, Anníně, Hřibové, Kamenném, Pavlínce a dalších sedmi sídlech žila dohromady tisícovka obyvatel.

Jedním z lidí, kteří se o zaniklé obce na Jesenicku zajímají, je Marcel Šos.

Kaple sv. Josefa a okolív Anníně.Je nějaký charakteristický znak, který zaniklé osady spojuje?Ne, osady jsou různé. Některé byly založeny uměle. Například Johanka a Annín byly pojmenovány podle jmen zakladatelek těchto obcí nebo manželek jejich zakladatelů. Vlastnili polnosti a chtěli, aby se o ně někdo staral. Proto na určitém místě dali lidem právo postavit si dům a dali jim pozemek do pronájmu.

Jak obyvatelé v zaniklých osadách žili?Živili se zemědělstvím, přes zimu dělali ruční domácí práce. Když měli malá políčka, muži chodili pracovat do lesa nebo si přivydělávat k sedlákům a propůjčovali svou pracovní sílu. V publikaci jsme se snažili najít i zajímavosti. Třeba v Hraničkách byl cenným zdrojem příjmů prodej travního semene z horských luk. Jedno kilo se prodávalo za zhruba stejnou cenu jako kilo cukru. Proto bylo nazýváno horským zlatem.

Kterou z osad máte nejraději?Hraničky jsou zajímavé. Když tam člověk přijde na tu velkou louku, nějak to na něj dýchne. Hodně se mi líbí Annín a Pavlínka, která má pěkný název. To je osada, v níž zůstal jen jediný dům. Tyto osady jsou zajímavé, až malebné.

O zaniklých osadách se začíná mluvit a psát především v posledních letech. Proč?Myslím, že je to i proto, že po sametové revoluci měli lidé strach, že by se Němci vrátili. Lidé z toho byli vyděšení. Raději o tom nemluvili, připomínaly se Benešovy dekrety a časté byly postoje typu: my jim nic nedáme. Když ale lidé viděli, že se Němci sem jen přišli podívat a když zjistili, v jakém stavu jsou jejich původní majetky, nechtěli by je ani za peníze, najednou se lidé uklidnili. Myslím, že se to uvolňuje. Lidé jsou ochotni o těchto věcech mluvit, naslouchat, vnímat je.

Autor: Petr Krňávek

16.5.2013 VSTUP DO DISKUSE 9
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zábřeh urval proti Přerovu první výhru sezóny
21

Sulko začalo proti Přerovu parádně, potom se bálo o výsledek

Trenér Karel Trnečka

Mohelnice dala tři góly, přesto s Líšní doma neuspěla

Losiny opět vítězně, Dubicko je stále na nule

Ani na třetí pokus se nováček krajského přeboru z Dubicka nedočkal bodového zisku, když prohrál na hřišti Velkých Losin. Lázeňský tým naopak uspěl potřetí v řadě.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda na D1 zablokovala tah z Olomouce na Ostravu

Pět hasičských jednotek zasahovalo v sobotu před druhou hodinou odpoledne u hrozivě vypadající nehody na dálnici D1 mezi Olomoucí a Ostravou, a to poblíž sjezdu na Bělotín. Nákladní vůz s cisternou dostal z dosud nezjištěných příčin smyk, narazil do svodidel a začal hořet.

Billboardy musí od silnic pryč, nepůjde to lehce

Už jen dva týdny zbývají do chvíle, kdy by z dálnic a silnic první třídy měly zmizet bill-boardy. Novela zákona o pozemních komunikacích určuje kolem důležitých cest ochranná pásma, v nichž nesmějí poutače stát a rozptylovat motoristy. V Olomouckém kraji je takových míst několik a krajský úřad se už nyní obává soudních tahanic o to, aby poutače z blízkosti silničních tahů zmizely.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení