Mysleli jsme si, že to bude touto dobou už na námi. Že Rusko, kterému se nepodaří to, co by se aspoň v rámci propagandy dalo nazvat „speciální operací“, přijde tváří v tvář nečekanému odporu ukrajinské armády i nás, Západu, s nějakou relativně rozumnou nabídkou na mír.

Roman Gallo
Sociální sítě nemohou povzbuzovat k atentátu

Jenže nic takového se neděje. Umanutý Vladimir Putin, kterému nic jiného než kapitulace Ukrajiny k ukončení války nestačí, mění neúspěšný „blitzkrieg“ v opotřebovávací válku. Ta není tak dramatická, frontové linie se v ní posunují tempem rychlejší želvy, válečné zpravodajství se podobá zprávám z fotbalových zápasů konce ligové tabulky. Sem tam se evakuuje, posílají se humanitární konvoje, sem tam se bombarduje a střílí.

Mrtví ale přibývají, země se mění v sutiny, přestává fungovat i to, co dosud fungovalo. Uprchlíků přibývá, neutíká se z leknutí, ale z nedostatku naděje nebo jídla.

Kateřina Perknerová
Na křižovatce dějin. Cítí to všichni?

Tahle válka je ještě hnusnější než ta rychlá. A na nás, kteří jsme jednou z válečných stran, když ne v našem, tak určitě v putinovském chápání, klade větší nároky. Uprchlíků přibývá, nafta je za pade a ničím než plynem se topit nedá. Zkusme jezdit vlakem a stáhnout kohoutek u topení. A poslat tak Putinovi o trochu méně peněz na jeho hnusnou dlouhou válku.