Podívejme se jen na poslední dva dny. Ve čtvrtek ministr Havlíček obhajuje otevření obchodů, prý to není riziko. Tentýž den Roman Prymula mudruje o tom, že by měl být zaveden tvrdý lockdown. Vzhledem k tomu, že dosavadní zbraně proti covidu selhávají, zní Prymula rozumněji.

Večer je však viděn na fotbalovém zápase. Prostý lid za zábavou nemůže, panstvo se však rozšoupne. Panstva tam bylo víc. Jenže epidemiolog selhal už jednou, když se vydal na podzim do hospody. Navíc má být první, kdo dodržuje příkazy a zákazy.

V pátek pak ministr Jan Blatný udělá něco mezi. Nařídí respirátory ve vnitřních prostorách. (Výjimka dvojité roušky je komická jen na první pohled: dvourouška je patrně určena pro dvouministra, aby si už příště nepouštěl ústa na špacír.) Žáci se mají vypravit do škol, pohyb není omezen. Blatný musí vědět, že to nebude fungovat, pokud se nestane zázrak.

Je to celé naprosto šílené?

Je.

Jenže proč se chovají lidé, kteří vedou Česko v nejtěžší krizi jeho samostatné historie, bláznivě? To přece není samo sebou.

Je možné, že Andrej Babiš neumí dobře mluvit. Je možné, že pandemii podcenil a teď neví kudy kam. Je možné, že je přetížen. To však přece nutně neznamená, že ztratil schopnosti, které ho vynesly na špičku byznysu i politiky: porozumění situaci, rychlé a přesné rozhodování, důslednost, ochotu nést riziko, manažerskou bezohlednost.

Karel Havlíček patrně nemůže zvládnout dvě ministerstva. Nejspíš se chce líbit obchodníkům a podléhá všemožným tlakům. Přece ale nepřišel o své zkušenosti, vzdělání a kritický úsudek, který dříve lidé chválili?

Jan Blatný je určitě spíš lékařa lékařský manažer než politik. To však ale ještě nemusí vést k tomu, že ho najednou opustila erudicea etika. Pro záchranu života pa-cientů přece musí udělat všechno!

Roman Prymula je svérázný intelektuál, hodně zahleděný do sebe. Jak ho mohl ale covid připravit o elementární lidskou vnímavost?

Ve sci-fi bychom to vysvětlili asi takto: virus je chytrý jako opice. Napadá těla poddaných, ale mozky vládců. Poddaní ztrácejí čich, vládcové rozum. Svými šílenými činy pak umetají covidu cestu. Jenže jak odůvodníme, že k této infekci jsou nejnáchylnější mozky českých ministrů?

Když chceme najít skutečné vysvětlení toho, proč vláda selhává, je potřeba podívat se na jejího předsedu. Andrej Babiš je silný, dravý člověk. Má schopnost zmocnit se vedení, vůdcovství i pozornosti. Ve vládě hrál rozhodující roli. Za ANO vybral lidi loajální. Sociální demokraté se s ním nemohli nijak měřit.

Na konci loňského srpna udělal osudovou chybu, když zakázal tehdejšímu ministru Vojtěchovi opatření proti covidu. Lehkomyslně se choval až do říjnových voleb.

Dál opakovaně váhá: má udělat voličům radost a otevřít? Nebo si je má naštvat a přitvrdit? Pojednou neví, kam se vrtnout a na jakou radu se spolehnout. Široko daleko ale není nikdo, kdo by za ochromeného lídra převzal vedení.

Lidé musí přestat spoléhat na vládu a musí se chránit sami. Jenže skoro polovina je z toho všeho tak zmatená a pobouřená, že už nevěří ani vlastnímu rozumu.