Dalo by se říct, že včerejšek přinesl dvě zprávyz oblasti vzdělávání: dobrou a špatnou. Ta první se týká novely zákona o pedagogických pracovnících, kterou včera schválila vláda. Druhá pak šetření České školní inspekce o práci s nadanými žáky. Jádro pudla je v tom, že nejde o dvě oddělené informace, ale jednu jedinou.

Kateřina Perknerová
Co je dovoleno bohovi…

Zmíněný předpis zavádí provádějícího a uvádějícího učitele, adaptační období pro začátečníky za katedrou, lepší finanční ohodnocení třídních učitelů. A také zafixování kantorských platů na 130 procentech průměrné mzdy ve státě. To vše má kromě jiného zamezit častým odchodům mladých pedagogů ze školství, protože ve sborovnách nenacházeli dostatečnou podporu a jejich nadšení pro inovativní výuku občas tlumili starší kolegové, sázející na rutinu a tzv. osvědčené postupy.

Jsou to mnohdy titíž, kteří šli studovat pedagogiku i proto, aby rozvinuli nadání jedněch a naplnili specifické vzdělávací potřeby druhých. Inspektoři došli k závěru, že mnoho talentů je promrháno, neboť učitelé je někdy zaměňují za poruchu chování a sníženou schopnost učit se. V zavádění nových pozic spatřuji naději, že i tato bolest českého školství se může změnit.