Každý mix je osvěžující, říká autorka jedinečných interiérů Martina Králová

Úchvatný vejminek pro aktivní rodiče: žádné schody a minimální náklady

Přivést světlo do tmavého středu přízemního bytu bývá problém. Co vás inpirovalo?
Inspiraci jsme našli v italské Florencii. Když tam vstoupíte do některého z přízemních obchodů či restaurací, zjistíte, že se o měkké nasvícení starají během celého dne lampy. Tohle řešení jsme zvolili i v případě pražského bytu. Když přijdou majitelé bytu domů, hned za dveřmi stisknou vypínač a vstupují už do rozzářeného prostoru. Večer si mohou svítit dalšími lustry a lampami, pokud chtějí. Spínací zásuvky, které umožňují ovládat všechna svítidla jedním vypínačem, se nám moc osvědčily. Přidali jsme ještě křišťálové lustry, evokují představu zašlé slávy zámeckých pokojů. Dojem umocňují speciální žárovky, které vydávají teplé světlo jako svíčky, působí to rozkošně. Důrazně však varuji před zavěšením jediného centrálního lustru. V sebelépe zařízeném pokoji bude vrhat ošklivé stíny a objeví se tmavé kouty. Původní barevnost a materiály pražského bytu odkazovaly spíš ke středověkému hradu, toho jsme se báli. Chcete přece raději spát v zámecké ložnici než ve studené hradní cimře.

Zámecké noblese nahrávají parkety ze světlého smrkového dřeva s dubovým křížem. Nebáli jste se smrkové podlahy?
Aby interiér působil teple, chtěli jsme zakrýt tmavou čedičovou dlažbu. Když jsme přemýšleli, jakým podlahovým materiálem ji nahradit, zkoušeli jsme dubové kazety. Jenže působily vážně, germánsky. Proto jsme se pak rozhodli pro smrkové, pro jejich optimistické světlé zbarvení dorůžova. Pocházejí ze starého domu, koupili jsme je v bazaru s historickými stavebními materiály, který má architekt Roman Klein, a jen jsme je zbrousili a natřeli olejem. Lidé se smrku na podlaze bojí, protože je měkký a hrozí poškození. Ale otázka je, komu rýha bude vadit. Naopak, náš záměr byl přiznat, že podlaha je stará. Když se podlaháři báli pokládky, aby trefili stejné spáry, ujistili jsme je, že nemusí být přesná.

O netradiční dekor na stěnách se prý postarala náhoda.
Když jsme připravovali výmalbu, začal Hynek odstraňovat oprýskanou omítku a odkryl vrstvy, které se ukrývaly vespod. Najednou se na stěně objevila směs béžových a světlemodrých tónů. A my jsme si říkali: To je nádhera, necháme je na stěnách. V létě stojíte na kopci, přimhouříte oči a díváte se do prostoru, tak na nás směs barev působila. Rozhodli jsme se, že k odryté vrstvě budeme přistupovat jako ke vzoru, k dekoru. Zůstane proto jen na části stěn. Zbytek jsme doplnili jednobarevnou štukovou omítkou. Taky netradiční a předem neplánované řešení. Když jsme ji natáhli, měla nádhernou teplou barvu písku, mezi růžovou a béžovou. Řešili jsme jen údržbu, ale šmouhy nebo špína se prostě obrousí smirkovým papírem. Když jsme měli základ s oškrabanou omítkou, chtěli jsme ho doplnit něčím uklidňujícím. Hynek vyrobil vestavěné dřevěné knihovny a kryty na elektrické topení ze starožitných krbových mřížek, ručně natřené, a jejich důstojnost jsem pak odlehčila oranžovými křesílky s plastovou nohou. Dokonalé řemeslné zpracování vestavěných prvků a křišťálových lustrů spolu s jejich leskem vytvořilo vůči oškrabaným stěnám vzrušující kontrast.

Lagom: To je šťastný domov v jednoduchém a funkčním severském designu

Objevuje se tu i nábytek z IKEA. Jak kombinovat staré s novým, aby vše harmonicky ladilo?
Lesk nerezu oproti matným stěnám byl důvod, proč jsme vybrali kuchyni z IKEA. Navíc rozsvítila tmavý střed bytu. Když je starobylých věcí moc, jste trošku nervózní, máte pocit, že to může být zaprášené, nefunkční… Potřebujete něco současného, čistého, co funguje perfektně. Předměty a spotřebiče, které používáte, je dobré pořídit nové, abyste se na ně mohli spolehnout. Zato předměty, na které se jen díváte, tedy lustry, obrazy, skříňky, mohou být starožitné. Nové věci fungují ve starém prostoru, jen musíte vybrat takové, které se k němu hodí. My jsme si při zařizování vybavili staré filmy s Fantomasem a bondovky. Tam přece vidíte historické pokoje zařízené tehdy moderním nábytkem, tedy kousky ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Výrazné barvy, plast. Třeba ikonické křeslo Tulip chair a k tomu také současný design.

Když se rodí takhle komplexně a do nejmenších detailů promyšlený a vytvořený interiér v historickém prostoru, je nutné mít na začátku třeba vizualizace?
Je složité, když po vás někdo chce hned na začátku přesnou představu, protože rekonstrukce historického interiéru je vždycky dobrodružná cesta a nevíte, co vás na ní potká. Musíte mít jasno, co potřebujete z hlediska funkce a dispozic. Vzhled je věc jiná. My jsme ideu, jak to bude vypadat, sice měli, ale úplně se během zařizování změnila. Jeden krok navazoval na další, nechávali jsme si prostor pro změny, pro hledání. Neměli jsme žádný přísný časový limit. Tento postup doporučuji, pokud vás netlačí třeba termín pro stěhování. Může pak postupně vzniknout interiér, v němž vedle sebe přirozeně fungují předměty z různých historických období. Koneckonců vždycky to tak bylo, podívejte se na interiéry ve Francii, Španělsku nebo Itálii. Něco zdědíte po rodičích, po prarodičích, něco nového doplníte. My máme tendenci starší předměty, které třeba zdědíme, vyhazovat, nahrazovat je novými. Zbytečně. Pár starších kousků dodá interiéru osobitost. Vítané jsou také rostlinné motivy a zobrazení zvířat. Kus přírody, který si dáte do interiéru, prostor zútulní.

Lidé často znejistí při zařizování zrekonstruovaných venkovských chalup. Co jim poradíte?
Hlavní a nejdůležitější je, aby se při rekonstrukci udržel původní charakter prostoru. Je to velký poklad. Ani nové zdi by proto neměly být rovné a rohy ostré. To samé podlahy, proč vyhazovat ty původní kvůli velkým mezerám. Stará dřevěná okna by se měla opravit, nebo nahradit citlivými kopiemi. Celý prostor by měl i po rekonstrukci působit tak, že už ho nějakou dobu máme a používáme. Lehké opotřebení nevadí, dává vám svobodu, chalupa je přece rekreační objekt, místo pro uvolnění. Když je dobrý základ, je pak skoro jedno, jak chalupu zařídíte. Hledejte zlatou střední cestu, nechcete přece žít v muzeu. Nebála bych se nové kuchyňské linky, která má zásuvky s pojezdy, vedle ní klidně starou zdobnou kredenc, obraz ve zlaceném rámu, klasický porcelán. Jde jen o to vybrat nové věci neutrální, nebo naopak. Každý mix je osvěžující. Když mícháte historické období a styly, je to pohyb, život. Přirozená věc. Když si zařídíte celou chalupu ve stylu Provence, nemůžete přidat nic jiného, protože to pak vypadá jako chyba. Uniformita se okouká a nudí.

Z továrny do ložnice. Strohý beton patří mezi nejžádanější povrchy

Jak navodit neformální, uvolněnou prázdninovou atmosféru při zařizování chaty?
Využívejte zařizovací předměty, které nejsou na pohled perfektní, nekladou nároky na vaše chování v prostoru a lákají k odpočinku. Například ručně natřená skříňka se znaky nedokonalosti vytváří neformální atmosféru. Nebo rozkošné pohodlné křesílko, co vás zve k posezení. Pro jiného kostkovaná deka a kytara. Knížky a časopisy působí příjemně, stejně tak řetězy se žárovičkami, ty nemusejí být jen na Vánoce. Kousek přírody vždycky rozradostní, pár větviček do vázy, klidně i umělá kytka.

Za historické se už dají označit také panelákové byty. Tam asi netradiční dekor na stěnách neobjevíte.
To je pravda, ale interiéry byly dobře navržené, pokoje mají velká okna, v bytech je hodně světla. Proto se tam hodí třeba skandinávský design. Ale k zařizování se dá přistoupit různě, podle toho, co má kdo rád. Když například sjednotíte do bílé barvy stěny, podlahy a stropy, prostor se rozsvítí a zvětší. Nábytek pak vypadá, že levituje. Viděla jsem však i panelákový interiér zařízený v retro stylu z doby, kdy se tyto domy stavěly. Věci nejsou ošklivé samy o sobě, jde o kontext.

Co podle vašich zkušeností lidé při rekonstrukcích starších objektů nejčastěji podceňují?
Spoustu věcí už jsem zmiňovala. Někdy jdou na rekonstrukci rychle a nepřemýšlejí o objektu jako o celku, například o osvětlení, k němuž potřebují rozvody. Základ ovlivňuje všechno. Při výběru nových oken a dveří je třeba zůstat v charakteru domu. Eurookna a plovoucí laminátová podlaha do historického domu nepatří.

Jste absolventkou oboru kulturní a sociální antropologie. Kudy vedla cesta k proměnám interiérů?
Tenhle obor se zabývá vlivy, které formují způsob života lidí. A prostředí, v němž žijeme, je také jedním z těchto vlivů, což mě vždycky zajímalo. Nejdřív jsem začala o zařizování interiérů psát do časopisů, což dělám pořád. Pak jsem teorii převáděla do praxe při rekonstrukci vlastního bytu, později od nás chtěli rady a pomoc přátelé… Uvědomila jsem si, že vlastně celou dobu řešíme problémy s prostorem, že ho vylepšujeme, „léčíme“, a tak vznikl Apartment Doctor. Měníme interiéry k lepšímu, mícháme styly a moc nás to baví.