Skokanský můstek nebo sjezdovky? Prameny nabízely obojí i bobovou dráhu

Jsme u Vlčího kamene, nedaleko od Pramenů, kde se dnes rozprostírá na Vlčím hřbetě v CHKO Slavkovský les přírodní rezervace Vlček. Chrání naše nejvýše položené hadcové území. Půdy na této zvláštní hornině mají vysokou koncentraci těžkých kovů, což způsobuje toxicitu, která je důvodem výskytu specifické hadcové vegetace.

Jen stěží byste tu ale dnes hledali středisko zimních sportů. To zaniklo po druhé světové válce. Původně zde stála jen dřevěná bouda, kterou místní podnikatel za necelé dva roky přestavěl na jednopatrovou budovu s restaurací a pokoji pro hosty. Okolní louky s několika menšími sjezdovkami sloužily ke sportovnímu lyžařskému vyžití. Vybudována byla i sáňkařská a bobová dráha.

I když vysoko položené středisko mělo problémy s vodou, v restauraci se podávala vyhlášená specialita, pstruzi z vlastního chovu.

Dokonce zde byl postaven patnáctimetrový skokanský můstek, a to za pouhých dvanáct dní. Popularitu získal díky norskému skokanu. Birger Ruud totiž vyhrál v roce 1936 na olympijských hrách v Garmisch-Partenkirchenu a inspiroval k napodobování. Skákání se tak stalo módní záležitostí i na svahu Vlčího hřbetu u Pramenů.

Místo kaple se na Šibeničním vrchu tyčí dřevěná rozhledna

Zimní středisko Vlček přišlo o svoji slávu s druhou světovou válkou, postupně pustlo, a nakonec budova vyhořela.