„Nechoď tam!“, křičím v obavě o tátu, který se zvědavostí sobě vlastní se blíží k prohořívající jámě na haldě. Na tom výletě jsme také ochutnali první maliny pokryté všudypřítomným padajícím popílkem. Rodné Radvanice a hned vedle slezskoostravský terminál Hranečník, kde byl můj děda mistrem na šachtě Jan Maria. Dnes je v jedné z budov dolu vyhlášená restaurace a hotel. Na mé rodné Pastrňákově ulici číslo jedna se narodil děda Václava Havla, jeho praděda pracoval s mým dědou na šachtě.

Mé dětství obklopené účelně vybudovanými koloniemi, které si nyní lidé opravují pro pohodlný život. Spolužáci z kolonek a také děti důlních záchranářů z tamní záchranné stanice. Někteří z jejich otců přišli o život při výkonu služby.

A tak se s nostalgií a zájmem vracím na Ostravsko a sleduji tamní život. Tentokrát se vydávám z Havířova na projížďku historickým vlakem po bývalých vlečkách OKR. Provoz započaly v roce 1856 a mají až 400 kilometrů. Jízda nám nabídla 3 fotozastávky. Během ní jsem hovořila s bývalými havíři a pracovníky dolů, ti s nostalgií vzpomínali a fotili a fotili. Tříhodinová jízda všem cestujícím přinesla krásné zážitky.

První zastávka: Důl Barbora

Důl byl založen roku 1898 arcivévodou Albrechtem pod názvem Austria. Barbora v roce 1920. Za 2. sv. války zde byli nasazeni sovětští zajatci.

Po  roce 1945 modernizace a 1951 sloučení s dolem 1. Máj, tehdy Důl Hohenneger.

Dnes patří areál firmě Veolia, ta zde vyrábí teplo pro města v regionu, okolo kolejí vede síť teplovodů.

Druhá zastávka: Důl Žofie

Důl se nachází na dohled od centra Orlové a je znám také jako důl Fučík 5. Těžba byla zahájena v roce 1871 Těžířstvem bratří Gutmannů. Po ukončení těžby 1995 podnik předán Diamu, závod Odra. Pracuje zde od roku 1999 jedna ze dvou vodních jam v revíru, ta chrání doly doposud v provozu před důlní vodou z již uzavřených dolů v hladině minus 800 metrů.

Pro představu, bylo zde celkem vytěženo 44 milionů tun uhlí. Nejvíce v roce 1978, téměř 1 milionů tun, tedy cca 3,5 tisíce tun denně.

Třetí zastávka: Důl Michal

Těžbu uhlí vnímalo Rakousko-Uhersko jako nezbytný předpoklad pro rozvoj hutnictví. České země se staly průmyslovým srdcem monarchie. V areálu je zachován unikátní komplex průmyslových budov z let 1912 až 1915.

Celý areál zůstal zachován tak, jak jej po skončení těžby lidé zanechali, nic se nevylepšuje a nepřikrašluje. Je prohlášen národní kulturní památkou. Prohlídka dolu ukazuje cestu horníka do práce.

Přijíždíme na nádraží Ostrava – střed okolo Karoliny, ostravských Hradčan. Okolo bývalého dolu Alexander míříme zpět do Havířova, odkud jsme vyjeli. Celou jízdu natáčí pro firmu PODO mladá filmařka. PODO se stará o zvelebení krajiny po dolování. Z kališť vznikají jezera pro rekreaci a rybařaní, na haldách probíhá rekultivace zejména listnatými stromy, koleje z bývalých rozsáhlých důlních vleček mizí. U dolu Michal fotíme zblízka obrovský kvádr, budovu bývalé plničky vagonů. Do budovy najely vagony a z obrovské násypky byly naplněny kvalitním ostravsko-karvinským uhlím.

Minuli jsme také bývalý drážní domek. Jeho bývalá obsluha jej dnes vlastní a využívá jako chatu.Spoustu dalších zajímavostí a informací nám během jízdy sdělil mladý průvodce s drdůlkem. Těším se, že během jízdy někdy příště uvidím opravená či obnovená stará nádraží a další novinky.

Autor: Lenka Hoffmannová