Během covidu zůstal Karlův most jednou z mála pražských atraktivit přístupných komukoli. Zejména zahraniční turisté obdivující z mostu panorama tehdy nepřístupného Pražského Hradu zmizeli, a tak mostu zůstali věrní hlavně našinci.

Karlův, původně Kamenný, je nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze. Nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů.

Stavba nového mostu začala v roce 1357 za krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Praha se i díky kamennému mostu stala významnou zastávkou na evropských obchodních cestách.

Od konce 17. století bylo na most postupně umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší. Původně se mu říkalo jen „Kamenný“ nebo „Pražský“. Název „Karlův most“ se vžil až kolem roku 1870. Až do roku 1816 se na mostě vybíralo mýtné.

Během a po generální opravě v letech 1965–1978 byl most vyhrazen pouze pro pěší. Stoletou vodu v roce 2002 staletý most přestál kupodivu bez viditelného poškození.

Most je přesto nepřetržitě opravován, sochy jsou postupně nahrazovány kopiemi a originály umístěny po citlivé opravě do lapidária.

Od roku 1905 jezdila po mostě tramvaj. Elektrický proud byl veden mostovkou po speciálních kolejnicích, které vynálezce František Křižík zkonstruoval tak, aby troleje nenarušovaly umělecký vzhled mostu.

Po třech letech se ukázalo, že tramvaje mostu škodí, proto je v roce 1908 vystřídaly autobusy na kolejích. Ani ty se však neosvědčily.

Následujícího roku byl autobusový provoz zrušen a byl obnoven až v roce 1932, kdy už jezdily autobusy na pneumatikách. Veřejná doprava zde fungovala až do druhé světové války.

Lenka Hoffmannová