Zpět ve světě opery

Richard Haan byl v Brně spokojený, ale přece jen toužil po metě nejvyšší, účinkování v Národním divadle v Praze. Stal se z něj umělec působící na více scénách současně, počátkem 90. let se krátce jeho dočasným působištěm stala opera v Bratislavě. Zde vytvořil zajímavé role mj. Mojmíra v Suchoňově Svatoplukovi, Wolframa ve Wagnerově Tanhäuserovi, Carlose di Vargas ve Verdiho Síle osudu, Germonta ve Verdiho La Traviatě, Marcella v Pucciniho Bohémě či titulní roli Falstaffa ve stejnojmenné Verdiho opeře. V městě na Dunaji získal spoustu přátel a dodnes vzpomíná na plavby se slovenskými otužilci v Dunaji a na jezeře Draždiak.

Vraťme se však v čase o kousek zpět. Pokud nelze brát v potaz angažmá Richarda Haana ve sboru, začaly jeho ‚námluvy‘ se zlatou kapličkou počátkem 80. let. Ztvárnil zde nejprve jako hostující pěvec několik postav např. Petra Voka v Pauerově Zuzaně Vojířové, Tomeše ve Smetanově Hubičce, krále Vladislava ve Smetanově Daliborovi. Byla mu nabídnuta příležitost nastudovat postavu Lescauta v Pucciniho Manon Lescaut.

Nové personální vedení však prosazovalo jiné pěvce a tak tuto roli, přestože se na ni pečlivě a poctivě připravil, nakonec nezpíval. Richard Haan byl osloven v roce 1986 nabídkou stálého angažmá, kterou odmítl. Jak se později ukázalo, udělal krok správným směrem, neboť jeho čas měl teprve přijít. Prozatím na prknech Národního divadla a Smetanovy opery nadále hostoval a byl přítomen i událostem v listopadu roku 1989, kdy členové divadelního souboru vstoupili tak jako jiní umělci do stávky na podporu demokratizace v Československu.

Svobodné poměry znamenaly počátek změn v divadelním světě, neboť se ze Smetanova divadla stala Státní opera a tato instituce administrativně dosud propojená s Národním divadlem se stala zcela nezávislou. Nových příležitostí se dostalo i Richardu Haanovi. Dostával nyní více prostoru a stal se stálým hostem Státní opery.

Účinkoval téměř ve všech nových či nově nastudovaných inscenacích, např. v titulních rolích Verdiho oper Rigoletto a Nabucco, jako Paolo Orsini ve Wagnerově Rienzim, Guglielmo v Mozartově Cosi fantutte, Jago ve Verdiho Otellovi, Hrabě Almaviva v Mozartově Figarově svatbě, Jochanaan ve Straussově Salome, George Germont ve Verdiho La Traviatě, Kalina ve Smetanově Tajemství, Escamillo v Bizetově Carmen, Amonasro ve Verdiho Aidě, Telramund ve Wagnerově Lohengrinovi, Rangoni v Musorgského Borisi Godunovovi, Tomský v Čajkovského Pikové dámě, Monforte ve Verdiho Sicilských nešporách aj.

Na další díl se můžete těšit příští pátek.

Stanislav Vaněk