Ráno pouštím dveřmi ze zahrady domů svou černou kočičku a za ní se mňoukaje tlačí dovnitř černý rozjívený kocour. Ještěže se mi podařilo dveře včas přibouchnout kocourovi před nosem.Před několika lety měla má černá kočička koťata, ještě vlastně jako kotě.

Tehdy u nás řádil velmi agresivní mourovatý kocour. Kočce se narodila čtyři koťata, všechna mourovatá, jen jedna kočička byla více do elegantní šedé. Letos u nás marně touží po splnění své rozmnožovací povinnosti čtyři kocouři – bílý,černý, mourovatý a rezavý, z něho jsou všechny sousedky moooc nadšené, asi mají rády ryšavce.

Už aby to jaro skončilo, v noci i přes těsnící dveře se ozývají jarní kočičí zpěvy a výkřiky. Dnes v noci dokonce ryšavec využil kočičí vchod přes ventilačku v koupelně ze zahrady. Tentokrátmu nešlo o milostné dobrodružství, ale o plnou misku.

Počkal si až zhasnu a hup. Po rozsvícení se kocour dal na rychlý úprk.Blíží se léto, kočky už mají vyhlédnutá místa k odpočinku. Moje na židli u stolu pod hruškou, kocour tak různě i na hrušce, odkud mě láká ke hrám s dlouhým stéblem trávy, Micinka se rozmařile protahuje a převaluje na vyhřáté dlažbě. O zábavu máme všichni postaráno, i sousedův pes. Kočky se za ním často protáhnou pod plotem, ptačí hnízda na bezu jsou už minulostí.