Její kolorované tělo
vypráví věčný příběh;
je to obrazová galerie,
je to avantgardní umění,
je to výstřední život!
Život, převyprávěný rychlou jehlou,
trochou potlačené bolesti,
ovšem i umem zkušeného tatéra.
Ten její život se dá
(nejen) fyzicky osahat,
dá se detailně pozorovat;
nikdo jej lehko nevymaže,
nevytlačí z mysli - jen tak…
Pokud ano,
nebude to příjemné,
a my přece nechceme
cítit další bolest
pod kůží, ne?
To ať raději
spadne nám nebe;
pohřbí nás v oparu
těžké mlhy a kamení slz.
Ať (to) dopadne jakkoliv,
naše příběhy
zůstanou věčné
i bez nás…
…v nás!
V příšeří našich
nesmrtelných myšlenek.