Její kolorované tělo
vypráví věčný příběh;
je to obrazová galerie,
je to avantgardní umění,
je to výstřední život!

Život, převyprávěný rychlou jehlou,
trochou potlačené bolesti,
ovšem i umem zkušeného tatéra.

Ten její život se dá
(nejen) fyzicky osahat,
dá se detailně pozorovat;
nikdo jej lehko nevymaže,
nevytlačí z mysli - jen tak…

Pokud ano,
nebude to příjemné,
a my přece nechceme
cítit další bolest
pod kůží, ne?

To ať raději
spadne nám nebe;
pohřbí nás v oparu
těžké mlhy a kamení slz.

Ať (to) dopadne jakkoliv,
naše příběhy
zůstanou věčné
i bez nás…

…v nás!

V příšeří našich
nesmrtelných myšlenek.