Věnováno, s láskou, mé přítelkyni Magdě
Zasaďte věčně živou lásku,
zalévejte ji ranními slzami,
až vykvete požehnaná radost,
neklamně svědčící o šťastných rocích
společného života dvou zamilovaných lidí.
Tam, kde kvetou radostná srdce,
zasazená v teplé a hřejivé půdě,
v komůrkách sazenic stále mládnoucí,
rostoucí do opojné chvíle,
tam vyrostou plody blaženosti.
Blaženosti i dobré vůle
těch, kteří dotvářejí
okamžiky souznění
do dokonalého symposia
o Osudu nekonečna párů souhvězdí,
jež jsou nakloněna dobrotivým duším.
Láska budiž živa
z vánku, který rozežene bouři,
z rosy, která ukonejší vodu
a z úsvitu luny, rozzářivše šero,
padající do zákoutí smutečních ód.
Láska budiž ódou na radosti,
ty velké i malé,
hřejivou mastí polibků,
i balzámem pro zapovězenou touhu.
Láska budiž okrasným sadem kvetoucích srdcí!
Tomáš Přidal
